Archiv rubriky: Tipy a rady

Realizovaný sen: Rozhovor s majitelem zahrádky jako dlaň

Každá zahrada má svůj příběh

Dnes vám přináším jeden z těch, které mi zvlášť přirostly k srdci – příběh malé zahrady o rozloze 115 m², která se z neudržovaného prostoru postupně proměnila v kvetoucí oázu, plnou jedlých rostlin a míst pro odpočinek.

S jejím majitelem jsme se společně pustili do navrhování, plánování a on pak následně i do samotné realizace, a dnes se můžeme ohlédnout zpět a porovnat, jaké to bylo na začátku a kde jsme teď.

Zahrada patří k jednomu ze spodních bytů nízkopodlažního domu poblíž Brna – a i na takto malé ploše dokázal vytvořit pan Radim Tomášek oázu klidu a krásy.

Čelili jsme hned několika výzvám.

Původní, nevhodně zvolenou vegetaci bylo třeba z větší části odstranit. 

Na malé ploše jsme taky museli skloubit hned několik funkcí – hlavní posezení na malé terásce u domu, užitkové rostliny, vytvoření druhého posezení u přenosného ohniště dál od domu a zajištění většího pocitu soukromí. 

Z výsledku jsme nadšení.

Na majitele prozradím, že je to pracovitý a sportovně založený mladý muž, který má vášeň pro pěstování. Už dříve, než měl svou zahradu, se na balkónu věnoval pěstování rajčat a ovocných keříků. To se dneska jen tak nevidí! .-)

A když doplním, že jsem jeho mamince před 5 lety navrhovala „pokojíčkovou“ zahradu ve Velké Bystřici, budou minimálně ti, kteří mne sledují pravidelně na Facebooku a Instagramu, „doma“. Hančinu půvabnou zahradu jsem vám představovala už několikrát a vždy se vám líbila. A její syn si v nasazení rozhodně nezadá! Asi to mají v genech 🙂

V rozhovoru vám pan Radim Tomášek prozradí, proč se rozhodl zapojit odborníka, jaké výzvy na něj čekaly během realizace, co mu při práci nejvíce pomohlo, ale i jaké má plány do budoucna.

Pojďte se podívat, jak probíhala cesta od prvního náčrtu až po dnešní podobu zahrady, která mu každý den přináší radost.

Proč jste se rozhodl přizvat ke spolupráci v souvislosti se zahradou odborníka? Jaké byly vaše hlavní motivy?

Já se vrhnul do koupi bytu s malou zahrádkou o výměře 115m2, která byla dost neudržovaná a nic na ní nedávalo smysl. Co s ní? Obecnou představu jsem měl, ale to k celkovému rozplánování zahrady nestačí. Vzhledem k malé výměře se nedalo jít cestou postupného osazování.

Na malém prostoru do sebe musí všechno přesně zapadat. Zahrada by měla sloužit dlouho, proto bylo jasné, že bude nejlepší, když se do návrhu pustí odborník.

S vámi už dříve spolupracovala mamka, které jste taky dělala zahradu, takže jsem věděl, do čeho jdu, co dostanu – a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. 

Pokud byste se mohl vrátit v čase, rozhodl byste se stejně, nebo byste se pustil do realizace zahrady raději sám bez zpracovaného projektu?

Jednoznačně bych se rozhodnul stejně, tedy nechat si od vás zpracovat projekt.

Představivost a kreativita – co za rostliny zvolit, kam je umístit, co kde bude a nebude růst, jak spolu všechno propojit – to rozhodně nepatří mezi mé přednosti.

Bez plánu, který jsem od vás dostal, bych se dodnes do zahrady asi pořádně nepustil, nebo by byla v dost neuspokojivém stavu. Prostě bych nevěděl, co s tím.

Sem tam bych určitě něco vysadil, přidal lavičku, keř nebo vyvýšený záhon, ale celkově by to nedávalo smysl a prostor by nebyl správně využitý. Naopak s osazovacím plánem ještě ve stádiu připomínkování bylo jasné, že i s poměrně malou zahradou se bude dát zahrát velké divadlo. 

Jaká jste měl očekávání před tím, než jste se do spolupráce se mnou pustil? Ať už, pokud jde o komunikaci, výstupy, tak vaše představy ohledně zahrady.

Po jaké zahradě jste toužil, jakou zahradu jste si chtěl na svém pozemku "zhmotnit"?

Věděl jste jasně, co chcete, nebo jste znal jen hrubé obrysy toho co "ano" a co "ne", případně neměl jste vůbec žádné představy a preferoval jste, že s něčím přijdu já?

Zpočátku jsem měl zidealizovanou představu, že potřebuju jenom plánek, kam mám co vysadit, a tím bude velká část hotová. Že pak už se jenom zlikviduje nepotřebná část stávajících rostlin, koupí se a vysadí pár keřů a trvalek. 

Tento plánek tak byl v začátku alfou a omegou, kterou jsem k realizaci potřeboval. Dostat doporučené rozvržení zahrady spolu s rostlinami, které tomu odpovídají. Až časem se ukázalo, že k poctivé a neodfláknuté realizaci potřebujete mnohem více, než jen plánek.

Moje dřívější zkušenosti se zahrádkařením byly prakticky nulové, ale zároveň jsem věděl, že se do takové zahrady chci pustit. 

Základní představou bylo mít zahradu, která se i přes malé rozměry přirozenou cestou trochu oddělí od okolních zahrádek, bude kvést a bude v ní spousta keřů a dalších rostlin, jejichž plody se dají sníst. Ano, taková jedlá zahrádka. Jahody, maliny, angrešt, rybíz, rajčata a další zelenina. 

K tomu terasa, gril a bouda na nářadí. Doplněné o keře a trvalky tak, aby vznikl smysluplný celek, kam se člověk každý den rád podívá a odpočine. 

A jaký byl váš pocit, když jste viděl návrh poprvé? A co vás třeba na návrhu nejvíce nadchlo nebo zaujalo?

Při prvním pohledu na plánek pro mě bylo obtížné se zorientovat. Koukal jsem na čtverec představující zahradu a v něm byla spousta koleček a podobných tvarů představující keře a trvalky. To jsem si uměl představit až později, když jsem si je všechny dohledal na internetu.

Nejvíc mě překvapilo, kolik se do malé stometrové zahrady dokáže vejít rostlin. K tomu terasa, pergola, bouda, ohniště, vyvýšené záhony – co bylo nejlepší – chodníček procházející celou zahradou. 

Zdánlivá drobnost, ale jak se později ukázalo – dá se díky němu projít celou zahrádkou, všechno je na dosah a ocenily to i děti, které se tam honily dokola a schovávaly. 

V neposlední řadě jsem tam našel ještě víc ovocných keříků a rostlin, než jsem doufal, že by se tam mohlo vejít. Nádhera.

Jak probíhala spolupráce?
Chybělo vám něco (např. informace, více setkání, atd...,
co by vám ještě více pomohlo nebo usnadnilo práci?

Hodně mě překvapilo, když jsem si teď pro připomenutí otevřel e-maily, kolik jsme toho spolu řešili. Ať už v průběhu přípravy projektu nebo poté. 

Vážím si toho, že všechny moje dotazy a připomínky byly rychle vyřešeny, na ničem jsme se nezasekli a vše rychle plynulo ke zdárnému konci (tedy spíše mému začátku). Upřímně nevím, co bych si mohl přát více. 

Co se týče přípravy, pochopila jste přesně mé zadání, a tak stačilo doladit jen pár drobností. Jako je velikost terasy, jak by měla vypadat „odpočinková“ plocha vedle ní nebo zda minikiwi na celé jedné straně plotu částečně nevyměnit za něco jiného pro větší rozmanitost.

Na všechny tyto dotazy se mi dostalo rychlého zdůvodnění a možností alternativy a mohl jsem si vybrat. 

Hodně nápomocná byla i možnost konzultace až v průběhu prací na zahradě. Třeba u výběru alternativního kultivaru, pokud daná trvalka nebyla nikde k sehnání. Nebo kolik do zahrady dosypat kompostu. Teď už vím, že je třeba nešetřit a pár vozíků ho dovézt, pokud je původní hlína ve špatném stavu.

Nechal jste si zpracovat kromě návrhu osázení i 3D vizualizace navržené výsadby. Byly pro vás užitečné?

Už od začátku jsem tušil, že i když budu mít připravený osazovací plánek, nebudu si to umět představit. Jahody nebo levanduli poznám, ale většinu keřů a trvalek ne. Nevím, jak jsou které rostliny vysoké, jak se rozrostou apod.

Připlatit si za 3D vizualizaci pro mě proto byla jasná volba. Výsledek je třeba brát trochu s rezervou, ale pro představu, jak bude zahrada nakonec vypadat, určitě stačí. Aspoň pro nás, kteří si to jinak představit neumíme.

Do realizace jste se pustil po zpracování návrhu zahrady sám. Co pro vás bylo nejtěžší?

Po obdržení projektu přišlo to správné vystřízlivění. Do této chvíle jsem prakticky neřešil, co za práce bude potřeba udělat a do jaké míry to bude náročné.

Najednou stojíte na terase původní zahrady a přemýšlíte, jak vyřešit jednotlivé problémy. Nejhorší byla asi příprava – likvidace původního porostu, jezírka, skalky, staré terasy, zrytí půdy nebo vykopání větší díry pro budoucí terasu.

U malé zahrady je navíc problém s přístupem. Je potřeba dovážet a odvážet různý materiál. Ač se to nezdá, jen kompostu padlo do zahrady asi 5 tun, protože hlína byla nic moc. Něco zarýt do půdy, něco na zamulčování.

Pak už začíná ta příjemnější práce – vysazování nových keřů, trvalek a dalších rostlin. Tedy pokud je dokážete sehnat. Součástí dodaného plánku výsadby byl i soupis všech rostlin, ale málokdy seženete přesně ty, které potřebujete. Takže stále dokola objíždíte zahradnictví a čekáte na to správné naskladnění.

A jak se váš pohled na práci na zahradě (realizaci projektu) změnil? Co byste dnes poradil někomu, kdo začíná podobně jako vy, na co se připravit?

Časem se všechno ustálí. Zjistíte, kde koupit kompost, kde si půjčit vozík, které zahradnictví má jakou nabídku. I svaly v těle posílí, práce jde najednou lépe od ruky a jak uvidíte první zrealizovaný kousek zahrady, třeba někde v rohu, přidá to sil a najednou se těšíte na každý další kousek, který přijde.

K tomu můžu doporučit ještě jednu věc – pravidelně si zahradu foťte. Když se na ni díváte každý den, rozdíly nejsou patrné. To se ale změní když vytáhnete týden nebo měsíc starou fotku. Najednou zjistíte, jak práce od minula pokročily.

Co vám při realizaci nejvíce pomohlo/usnadnilo práci?

Nemohu opomenout vaši pomoc, kdy i s odstupem po vypracování projektu jste mi ochotně poradila, s čím jsem si nevěděl rady.

Spolu s vámi mi nejvíc pomohla mamka, která už má (o něco větší) realizaci za sebou, všechno zná a není nic, s čím by nedokázala poradit. A samozřejmě rodina na pracovních brigádách, když bylo potřeba více rukou. 

K tomu bych zmínil i zahradnictví Flos, jejichž nabídka trvalek je neuvěřitelná. Než stále dokola objíždět okolní zahradnictví, radši si vezměte větší auto a vyrazte klidně přes celou republiku na velký nákup.

Jak jste s výsledkem aktuálně spokojen?
Jak byste ve stručnosti zhodnotil výsledek své dosavadní práce/úsilí?
A taky, co Vás v zahradě aktuálně nejvíce těší?)

Ve stručnosti výsledek překonal všechna očekávání a i přes výše zmíněné komplikace to stálo určitě za to.

Nejlepším měřítkem hodnocení může být to, že snad každý den, když přijedu z práce, mě to do zahrady přitáhne. Podívat se, zkontrolovat, utrhnout něco k snědku nebo se jen natáhnout na terasu. 

A uznávám, že bez zpracovaného plánku bych takovou zahradu nedokázal vytvořit ani po letech.

Máte ještě nějaké další plány, pokud jde o vaši zahradu?

Stále mě trochu straší dřevěný plot, který má stát na jedné straně zahrady namísto menších a nevzhledných tújí. Nicméně se nedá stihnout všechno hned a je třeba si něco nechat i na příště.

Aktuální plány jsou spíše o tom zahradu udržovat, aby přežila. Zezačátku koukáte na samostatné trsy trvalek a přejete si, aby už vyrostly a vykvetly.

Teď už je práce trochu opačná a je potřeba se naučit, jak některé rostliny udržet na místě. Některé se rychle množí a za chvíli by pohltily celou zahradu, jiné zase začnou v létě polehávat, takže se kolem nedá projít. Je potřeba se se zahradou naučit pracovat.

Zmínil jste údržbu v dalších letech, která přichází po realizaci výsadby.
Máte informace, "jak na to"? Nechybí vám nic?
Jak se plánujete o zahradu do budoucna starat?
Máte v souvislosti se zahradou z něčeho obavy, že byste nezvládl?

Údržba v dalších letech mě zároveň trochu děsí a zároveň se na ni těším. Je mi jasné, že to bude zase spousta práce, ale po každodenním sezení u počítače v práci jsem rád, když můžu jít něco dělat ven.

V tuhle chvíli zatím těžko říci, co mě všechno čeká. Jasně, vše pravidelně stříhat, doplňovat kompost jako mulč, poradit si se mšicemi a dalšími žrouty, zalévat a plet. 

To jsou pro mě drobnosti a jestli přijde něco horšího? Nevím, dopředu to neřeším. Stejně jako u dosavadního průběhu si myslím, že je lepší se nestresovat dopředu, ale radši počkat, co přijde, a vyřešit to až pak. 

Doporučil byste po zkušenostech, které máte, svým známým, rodině ap., kteří by řešili zahradu, spolupracovat s odborníkem, který pro ně připraví projekt zahrady?

Asi záleží, co kdo od své zahrady očekává, jakou má představivost a možnosti. Pokud to někdo myslí vážně a nepovažuje zahradu jen za nějakou volnou plochu kolem domu, která mu zbyla, tak určitě ano.

Myslím si, že náklady na zpracování projektu nejsou (minimálně ze zkušeností u vás) nijak přehnaně drahé, přitom jsou jednorázové a zahrada bude dělat radost dlouhé roky.

Pokud jde o samotnou realizaci - doporučil byste po svých zkušenostech realizaci svépomocí nebo spíše zahradní firmu? Zvládne to podle vás s podklady a radami, které jste měl k dispozici, i člověk bez větších zkušeností se zahradou?

Za sebe bych doporučil realizaci vlastníma rukama. Odložíte telefon, zapomenete na běžné starosti a paradoxně si odpočinete, protože hrabání se v hlíně je úplně jiná činnost než běžně děláme.

S podklady od vás a s internetem se postupně naučíte nové věci. Ano, není to hned, něco určitě pokazíte, něco budete muset předělat, ale není důvod to nezvládnout. 

A to hlavní na závěr – můžete na sebe být hrdí, že jste to všechno zvládli sami. O to větší radost budete mít a to víc si zahrady budete vážit.

Realizace zahrady, ať už malé nebo velké, je vždy cestou plnou výzev, objevů a radosti. Tento příběh ukazuje, že s promyšleným návrhem a odhodláním se i z malé plochy dá vytvořit prostor, který majiteli přináší každodenní potěšení a klid. Spolupráce se specialistou umožnila využít každý metr čtvereční zahrady na maximum a vnést do ní harmonii a smysluplnost.

Doufám, že vám tento rozhovor poskytl inspiraci a motivaci k tomu, abyste se i vy nebáli proměnit své zahradní sny ve skutečnost. Ať už se rozhodnete pro odbornou pomoc, nebo do realizace půjdete sami, důležité je, aby zahrada byla místem, kam se budete vždy rádi vracet. Protože právě to je to, co ze zahrady dělá skutečný domov.

A co vy?

Přemýšleli jste někdy o tom, jak by vaše zahrada mohla vypadat s odbornou pomocí?

Nebo jste naopak spíše zastánci realizace svépomocí od nápadu po výsadbu a následnou údržbu?

Podělte se s námi o své zkušenosti a názory v komentářích.

Ráda uslyším i vaše příběhy nebo třeba i to, s čím si v zahradě právě nevíte rady!

Těším se na vaše komentáře 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Trendy přejí přirozenosti a je to dobře.

Zahrada obklopuje náš dům. Zahrada hodně vypovídá o tom, jací vlastně jsme, jaký je náš životní styl i třeba to, jaký máme vztah k přírodě.

Na sklonku léta mě vyzpovídala reportérka Zpravodaje Mikroregionu Frýdlantsko – Beskydy a bavily jsme se spolu mj. i o tom, jaké jsou trendy i nešvary dnešních zahrad.

V dnešním příspěvku přináším přepis celého rozhovoru, který vyjde na pokračování v zářijovém a říjnovém čísle Zpravodaje mikroregionu Frýdlantsko -Beskydy. 

Věřím, že se mi díky němu podařilo zodpovědět i na některé osobnější otázky, které mi od vás chodí do e-mailové pošty nebo mi je pokládáte na fanpage Kvetoucí zahrady na FB a Instagramu.

Jak jste se k této profesi vlastně dostala?

Mám vystudovanou ekonomickou fakultu na VŠB-TUO a je fakt, že jsem se po škole víc než sedm let zabývala až už v soukromém sektoru, tak veřejném sektoru dotačním managementem a poradenstvím pro podnikatele, neziskové organizace a municipality. 

Částí svého úvazku jsem byla i lektorem a vlastně jsem skoro celé dny pracovala. Ve volných chvílích jsem hodně sportovala, ale na nic víc jsem neměla čas. 

Jenže pak přišly děti a nám bylo s manželem jasné, že musí přijít změna. S rodinou se mění priority, a já už jsem rozhodně nechtěla trávit tolik času v práci. Začala se rodit myšlenka, že bych mohla začít podnikat a přitom snad lépe skloubit svou práci s rodinou i mnoha zájmy, které mám.

A tak jste se rozhodla pro návrhy zahrad?

Samozřejmě jsem chtěla, aby mě podnikání i bavilo. Měla jsem pocit, že v předchozí profesi začínám vyhořívat a potřebuji nějaký nový impulz a výzvu. Říkala jsem si, že když už jít do rizika začít pracovat „sama na sebe“, musí to být v oblasti, ke které mám velmi srdeční vztah. 

A protože vše, co se točilo kolem zahrad, tuto podmínku splňovalo a manžel mě v mém trochu odvážném a bláznivém nápadu začít pracovat jako zahradní designér podpořil, rozhodla jsem se, že zkusím přetavit svého koníčka do „koně“. Byť to pro mne znamenalo velké vykročení z bezpečí mé „komfortní zóny“.

Jaká je cesta od dotačního managementu k zahradám?

Samozřejmě těžká. O tom, že bych šla studovat zahradní architekturu na další vysokou školu, bohužel nemohla být řeč. Zahradní, resp. krajinářskou architekturu u nás můžete studovat pouze v rámci denního studia, dálkově to nejde. Zahradnická fakulta je navíc v Lednici na Jižní Moravě, což s malými dětmi nepřipadalo v úvahu.

Začala tedy navštěvovat různé profesně zaměřené semináře a workshopy, studovala jsem a učila se vlastně za pochodu nejen z odborné literatury, ale i od těch nejzkušenějších, kteří v oboru pracují už desetiletí. Ke všem takovým chovám velký respekt. Teoretická základna, kterou studenti na škole získají, je důležitá, ale bez potřebného propojení s každodenní praxí podle mě nestačí.

První zkušenosti jsem sbírala nejprve ve své vlastní zahradě, ještě když jsem byla na mateřské. Testovala jsem si teorii v praxi. A hodně se v ní pro svou novou profesi naučila. Třeba i to, že vždy nemusí stoprocentně platit to, co je psáno. Často záleží na souhře více faktorů. Zahrada je živý organismus, nefunguje vždy podle „norem“, umí překvapit.

Naše zahrada je vlastně mým prvním projektem, který jsem zpracovala. Určitě v ní vidím při zpětném pohledu nedokonalosti, některé věci bych dneska udělala jinak, ale současně bych ji ani za nic nevyměnila 🙂 Je jako mé třetí dítě. A stejně jako své děti milujeme se všemi jejich silnými i slabšími stránkami, tak i svou zahradu mám ráda se všemi nedostatky, které na ní s odstupem času vidím.

Později jsem dala ve známost svým známým a rodině, že jim mohu se zahradou pomoci. Sbírala jsem zkušenosti, neustále se učila a učím se stále. Vzdělávání jsem vždycky brala jako celoživotní proces, který mě naštěstí pořád baví.

Díky prvním referencím se mé podnikání začalo rozjíždět. Počet klientů, se kterými jsem spolupracovala, začal růst i s tím, jak jsem si založila svůj web se zahradním blogem a fanpage Kvetoucí zahrada na Facebooku a Instagramu.

Dá se vůbec všechno o zahradách naučit? Každá je přece jiná, každá má jiné podmínky…

Ano, to je pravda. Každá zahrada je jiná, tak jako každý z nás je jiný. Naučit se dá mnohé, nejsem si ale jista, zda je možné celou zahradní problematiku postihnout v jedné osobě. Je to hodně široký obor, který má své specializace a to se ani nebavíme o propojení s krajinou a krajinářské architektuře. Spíš jde o to mít celkový přehled a umět se ve specifických situacích, kdy nám naše zkušenosti a znalosti už nestačí, obrátit na specialistu, který zná danou oblast do hloubky. Je to podobné jako v jiných profesních oblastech.

Navíc i názory na tu kterou záležitost se v čase i napříč oborem mohou měnit. Aby byla zachována v rámci oboru vysoká profesionální úroveň, vznikají ve spolupráci vysokých škol a profesních organizací na základě koncensu k různým problematikám doporučené standardy, které mají být určitým vodítkem pro práci v oboru. To je skvělá věc. Ale ani v tomto případě by nemělo jít o slepé následování doporučení.

Před pár týdny jsem byla na třídenním odborném workshopu s arboristickou tématikou na Jižní Moravě. Účastnili se ho i hodně zkušení arboristé, kteří pečují i o velmi staré stromy desítky let. Střídali jsme se na jednotlivých stanovištích v menších skupinách. Skoro na každém z nich různí lektoři dříve či později zmiňovali standard, který danou oblast řeší. A jedním dechem dodávali, že ať už se ve standardech píše cokoliv, není jimi možné ošetřit všechny situace, které v praxi nastanou a vždy je třeba v takových situacích uplatnit citlivý přístup ve spojení se znalostmi a praxí, aby se tato práce mohla dělat dobře.

Jaké jsou vlastně běžné zahrady u nás?

To je asi těžké hodnotit, jsou opravdu velmi různorodé. Tak jak se v nich odráží různé potřeby majitelů a vkus, časové, fyzické a finanční možnosti majitelů, ale taky různorodé podmínky k pěstování rostlin. Bez ohledu na to ale často vidím i na zahradách, které založili zahradníci, spoustu nešvarů. Naopak jsou i lidé, kteří si i sami dokážou založit pěknou a funkční zahradu.

Nešvary? Jaké to jsou například?

Jsou zahradníci profesionálové, kteří podle mého názoru nectí své řemeslo a podléhají trendům a zákazníkům plní na počkání některá přání, třebaže moc dobře vědí, že ta zvolená cesta není nejlepší. A dávají svým přístupem špatný příklad i laické veřejnosti.

Uvedu příklad. Mnoho lidí pokládá na záhony mulčovací textilii, kterou pak zakryjí mulčovací borkou nebo kačírkem, štěrkem… Na oko to možná vypadá pěkně, ale třeba pro trvalky je to peklo. Špatně prospívají, rozrůstají se pomalu nebo vůbec. Nesvědčí to ani dřevinám, které jsou sice odolnější, ale rozhodně se jim nedaří tak dobře, jak by mohlo. Textilie mají negativní vliv na dobré prokořenění a v důsledku toho i na pozdější stabilitu dřevin.

Tyto materiály sice mají póry a výrobci uvádí, že jsou prodyšné a dobře propouští vlhkost, ale časem se drobnými částečkami prachu ucpou a voda pak nemůže dobře dolů a ani se nemůže odpařovat. To je velký problém hlavně u těžších jílovitých půd obzvlášť v kombinaci se nedostatečnou přípravou záhonů před výsadbou. Citlivější rostliny to špatně snáší a mohou strádat nebo i uhynout.

Mulčovací textilie je velmi problematická i z pohledu života půdních mikroorganismů a žížal, které pomáhají udržovat půdu v dobré kondici. Časem tak půda zakrytá textilií degraduje a není tak kvalitní. Mnoho mých kolegů v té souvislosti mluví bez větších skrupulí doslova o „mrtvé“ půdě a jsou ze stavu takto založených zahrad, do kterých po letech přicházejí kvůli údržbě, kterou majitelé nezvládají, nešťastní.

Proč se to potom používá?

Protože si lidé myslí, že jim to přinese usnadnění péče o zahradu, že nebudou muset plít, že to bude bez práce. Ale praxe ukazuje, že tomu tak úplně není. Protože i v mulči rozprostřeném na mulčovací textilii, se mohou uchytit semena náletového plevele. A pokud se houževnatější kořínek prodere dolů i skrz textilii, bývá mnohem větší oříšek ho z ní dostat, než kdyby tam textilie nebyla.

A abych teď nebyla za pokrytce, sama jsem se touhle cestou, stejně jako mnoho dalších kolegů z oboru, kdysi vydala, když jsme zakládali vlastní zahradu, protože jsem to u zahradníků v okolí viděla. Velmi rychle jsem pochopila, že to byl krok nesprávným směrem a postupně jsem se pracně položené mulčovací textilie v zahradě zbavila.

Nové výsadby ve své zahradě i na veřejných prostranstvích, které jsem navrhla v naší obci, už zakládám zásadně bez mulčovací textilie. O tom, že takové výsadby s dobrou přípravou dobře prosperují i bez použití mulčovací textilie, se mohou přesvědčit lidé na vlastní oči.

Jaká je tedy správná cesta, jak mít pěkné záhonky?

Asi padesát procent úspěchu se skrývá za kvalitní přípravou. Spousta lidí si myslí, že zem postříkají totálním herbicidem, kterým se zbaví plevele a případně původního travního porostu, pak na ni položí mulčovací textilii, do které vystřihnou otvory pro rostliny vysazované do malých jamek, obsypou je kůrou nebo nějakým minerálním mulčem a mají vystaráno. Ale to není z dlouhodobého pohledu dobrá cesta.

Je třeba půdu dobře porýt nebo zorat, nebo pořádně provzdušnit rotavátorem. Méně kvalitní půdy pak vylepšit zapracováním kompostu a/nebo písku. Pokud chcete použít mulčovací kůru (borku), tak bez té textilie a doplnila bych taky, že se hodí spíše ke kyselomilným rostlinám. Sama ráda používám jako skvělý mulčovací materiál vrstvu kvalitního uleželého kompostu. Ten na rozdíl od mulčování čerstvou borkou nebo štěpkou neodjímá z půdy při svém rozkladu dusík, který pak může rostlinám chybět, pokud se nedoplní jinou cestou.

Kompost nebo štěpku nám navíc začne časem dodávat zahrada sama, pokud se naučíme vzniklý biodpad správně zpracovávat v kompostéru nebo ostříhané větve naštěpkujeme a po zakompostování zpátky v zahradě použijeme. Myslím, že kompost má své místo v každé zahradě. Ani v té naší nechybí, ale plánujeme další, protože už nám kapacitně nedostačuje.

Chápu, lidé chtějí mít krásnou zahradu, ale pokud možno bez práce…
Tak trochu tím chtějí obcházet přírodu. Jednu dobu bylo velkým hitem mít na zahradě pouze jehličnany, samozřejmě proto, aby nebyla práce se spadaným listím a trvalkami. Naštěstí se to mění s novými trendy, které se snaží nabudit dojem volné přírody, kterou známe ze svých procházek ve volné krajině mimo městskou infrastrukturu.

V souvislosti s tím zmiňovaným zahradním odpadem mě napadá jedna zásada, které se v zahradách moc nedržíme. Co na zahradě vznikne, tam má i zůstat, prostě to má svůj důvod a smysl. Když na podzim opadne listí, postupně zetlí a stává se hnojivem pro strom. Pokud chceme mít v zahradě „uklizeno“, můžeme ostříhané natě trvalek, listí, ostříhané a naštěpkované větvičky přesunout do kompostéru a vyrobit si vlastní kompost nebo štěpku, kterou v zahradě opět použijeme. Bioodpad často rychle odvážíme pryč, ale alespoň jeho část by měla na zahradě přirozeně zůstat, protože jí potom chybí a my to pak často řešíme nákupem pytlů zahradního substrátu nebo mulčovací kůry.

A těch zbývajících 50 procent, které nám pomohou k úspěšnému založení zahrady?

Pod nimi si můžete představit hlavně volbu vhodných rostlin do vaší zahrady, ať už z estetického, tak především pěstitelského hlediska. 

Zkoušet pěstovat v podhůří Beskyd teplomilné peckoviny jako třeba meruňky nebo broskvoně bude nejen pro laika vždycky mnohem složitější než v klimaticky příznivější oblasti jižní Moravy. 

Podobné je to i s mnohými okrasnými dřevinami, do kterých se zakoukáme při našich cestách k jižněji situovaným evropským národům. Zohlednit je třeba i další významné faktory, které ovlivňují to, zda se vysazeným rostlinám v naší zahradě bude dařit – například světelné podmínky, nároky rostlin na vláhu, kvalita půdy…

Mnoho lidí používá v zahradě chemii, dá se ale vůbec dnes zahradničit úplně bez ní?

Dá, já to dokonce preferuji, ovšem s tím, že člověk bude muset bohužel některé věci oželet. Příkladem může být hrušeň. Ta v posledních letech hodně trpí rzí hrušňovou, která se přenáší vzduchem i na mnoho stovek metrů z některých druhů jalovců, které jsou jejími mezihostiteli. S velkou oblibou jalovců v zahradách vzrostla bohužel i pravděpodobnost napadení hrušní touto tímto houbovým onemocněním. Takže pokud nechcete použít postřik fungicidem, hrušky vám na nemocí oslabených stromech velmi často nedorostou.

Podobně je to třeba i u angreštu, které trpí na americké padlí, ale i dalších rostlin. Moje maminka mi třeba tvrdí, že bez postřiku nemůžu mít pořádnou úrodu rajčat, protože je napadne ve vlhčích létech plíseň bramborová. Já jsem měla třeba sedm let po sobě krásná rajčata i bez chemie, ale pak přišel loňský rok, kdy bylo v létě hodně vlhko a neměla jsem z úrody skoro nic.

Někdy můžeme situaci pozitivně ovlivnit tím, že volíme správné druhy na správná stanoviště. To znamená na nevhodném stanovišti budou rostliny vždycky náchylnější k nemocem a škůdcům než na ideálním stanovišti. Ale některé podmínky, jako je třeba počasí, neovlivníme. Často je to tedy i navzdory vhodnému stanovišti o tom, jaké riziko jsme ochotni podstoupit, abychom nemuseli používat postřiky nebo o tom se některých rostlin v naší zahradě zkrátka vzdát. Chemii ošetřenou zeleninu a ovoce si koneckonců můžeme pořídit i v supermarketu, k tomu nepotřebujeme zahradu.

Bez chemie tedy musíme dělat kompromisy, nejde to jinak?

V některých případech jde. Třeba takové růže jsou také náchylné na různá houbová onemocnění. Mí rodiče se jim proto ve své zahradě proto dlouhá léta vyhýbali, než jsem je svou vlastní zahradou přesvědčila, aby jim přeci jen dali šanci. Dnes už se dají koupit vyšlechtěné odrůdy, které jsou odolnější. Takže když s klientem řeším jeho zahradu, volíme právě takové odrůdy, které tolik nepodléhají nemocem, jsou vůči houbám vysoce rezistentní.

Navrhujete lidem zahrady, aby byly krásné. Co spolu v té souvislosti třeba řešíte?

Někdy musím trochu korigovat představy a požadavky klientů, které jsou nereálné. Vidí třeba v časopise obrázek a přijdou, že chtějí mít zahradu v tónu bílé, růžové a modrofialové barvy. Snažím se jim vysvětlit úskalí takového požadavku. To, že časopis přináší pohled jen na fragment celé zahrady a že je to vlastně nereálné, pokud chtějí současně velkou proměnlivost v zahradě.

Spousta trvalek těchto barev kvete ve stejném období v roce. Takže je pak zahrada v jeden okamžik nádherná, ale po zbytek roku už tolik ne. V přírodě převažují teplé odstíny barev, ve kterých je nabídka bohatší. Některé druhy jsou dostupné pouze v některých odstínech barev, pokud bude hlavním faktorem pro výběr rostlin barva květů, ochudíme se v zahradě o zajímavé, užitečné a často velmi nenáročné rostliny.

Na druhou stranu, pokud vidím, že proti mně sedí člověk, který má doma minimalistický interiér a na sobě oblečení v decentních barvách, nemám důvod mu jeho výběr rozmlouvat, protože jsem přesvědčena o tom, že v takto barevně pojaté zahradě bude spokojený, protože k tomu přirozeně inklinuje.

Často si to ale klienti během zpracování projektu rozmyslí, uznají argumenty a rozhodnou se pro mnohem širší barevnou škálu, než původně zamýšleli. Aby v ní pořád něco kvetlo a byla proměnlivá a krásná po celou sezónu.

Zahrada ale samozřejmě není jen o estetice, musí být navržena tak, aby se v ní rostlinám dařilo. Ale o tom už byla řeč.

Stalo se vám někdy, že se klient nedal přesvědčit a trval na svém nesmyslném požadavku?

Ano, jedna paní měla zájem o zpracování návrhu zahrady, ale měla vzhledem k velmi stísněnému prostoru spoustu požadavků. Chtěla tam mít bazén, trampolínu, velkorysý prostor pro kutilství svého dospělého syna, kvetoucí záhony a další věci. Zpočátku to ještě vypadalo reálně, ale klientka ty požadavky neustále stupňovala. Bylo mi jasné, že pokud na takovou spolupráci kývnu, vznikl by paskvil, pod který bych se styděla podepsat. Spolupráci jsem tak se zdůvodněním ukončila ještě dřív, než stačila začít.

Jak to vzala?

Špatně, nepochopila, o co mi jde a dost mi to vyčetla. Nepřijde mi ale profesionální pracovat na zakázce a nechat si zaplatit za něco, co nabourává základní zásady, kterých se ve vztahu k zahradám snažím držet.

Jaké jsou vlastně současné trendy moderní zahrady?

Pomalu a jistě se objevuje trend návratu k přírodě, k trochu „divočejším“ výsadbám, které působí přirozeně a trochu evokují volnou přírodu a to se mi moc líbí, protože mi je to blízké.

Spousta lidí chce mít zahradu přirozenou, s medonosnými rostlinami, s keři pro motýly, s bobulemi pro ptáky.

Tento směr velmi proslavil mj. i známý nizozemský zahradní architekt Piet Oudolf, který s tímto typem přírodním společenstvům blízkých výsadeb proslul i při realizacích výsadeb uprostřed velkoměst. Sama jsem unešená třeba Vlinderhofskou zahradou (součást Maxima parku v holandském Utrechtu), která byla založena podle jeho návrhu a o kterou teď pečují v rámci jedné neziskové organizace dobrovolníci.

Začíná se prosazovat i trend zahradničení bez chemie. Každý člověk, který si tvoří zahradu, by měl mít vztah k přírodě a s ohledem na to by měl i uvážlivě a zodpovědně volit, co si do ní nasadí. Naštěstí čím dál více klientů jde tímto směrem. A z toho mám radost.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Vneste do zahrady tajemství

  • Když stojíte na jejím "prahu", nedohlédnete jejího konce.
  • Láká vás vstoupit.
  • Máte chuť pokračovat stále dál, proniknout hlouběji a objevovat.
  • Cítíte se v ní bezpečně. Jsou v ní totiž místa, kde můžete zůstat skryti všem pohledům, pokud si to budete přát.
  • Vždycky v ní najdete něco, co vás zvedne z křesla na terase a donutí trávit čas i v jiné části zahrady.

Kniha, která má spoustu stran, kterými můžete opakovaně listovat a stále v nich objevovat něco nového. Nikdy nevíte dopředu, co na vás čeká na dalších stranách. To je pro mne zahrada, ve které nechybí tajemství.

Abyste ji poznali, musíte vstoupit a jít stále dál, až kam vás klikaté pěšiny zavedou. V takové zahradě máte velkou chuť objevovat. A pak se na chvíli „zašít“ a ukrýt se tak před zrakem celého světa kolem vás 🙂

Zahrada bez „tajemství“ nemá „hloubku“. Působí fádně a i velká zahrada je pak „přečtená“ během prvních pár desítek vteřin. Ničím vás nepřekvapí, neláká k objevování, ani posezení a nudí.

Chybějící tajemství v zahradě jsem tak zařadila na svůj pomyslný seznam 10 největších zahradnických přešlapů.

Jaké ingredience ale namíchat, aby se vám povedlo tohle všechno vnést i do vaší zahrady?

I. ZÁKOUTÍ

V každé správné zahradě s tajemstvím by určitě neměla chybět zákoutí. Zákoutí k zahradě patří. K té malé i velké. 

Že si to u té velké ještě možná dovedete představit, ale u malé zahrady tomu nevěříte? 

Pak musíte vidět jednu kouzelnou venkovskou zahrádku, na které její majitelka na ani ne 800 m2 (plocha včetně velkého domu, zahrada bude ještě o poznání menší) dokázala taková zákoutí vytvořit.

Jak takové zákoutí v zahradě ale vytvořit?

Nejjednodušší asi bude, když vám povím, co určitě nefunguje 🙂 A to vás postupně nasměruje k tomu, co by vašemu záměru mohlo naopak prospět.

Co nepomůže?

  • Výsadba jen po obvodu zahrady.
  • Soustředění významnějších staveb a zahradních prvků jen do vnějších částí zahrady.
  • Výsadba bez vyšších dřevin nebo vyšších zahradních prvků, které je doplňují, případně nahrazují.
  • Velmi málo osázených ploch v poměru s celkovou plochou zahrady ve prospěch intenzivně udržovaného trávníku.

TIP: K tomu, abyste v zahradě vytvořili zákoutí, potřebujete zahradu rozčlenit. Členit ji můžete nejen horizontálně, ale (a na to se často zapomíná) i vertikálně.

Horizontální členění v zahradě - členění plochy

Místo několika úzkých pruhů podél plotu lemujícího pozemek zkuste plochu zahrady rozčlenit výsadbou, která se bude prolínat celou zahradou. 

Ve výškově členitějších zahradách si můžete pomoci vybudováním zídek nebo skalky. 

Ve velkých zahradách mohou najít uplatnění plůtky (ať už tradiční ze dřeva a dalších materiálů nebo živé z vhodných dřevin). 

Doplnit je můžete i pěšinami, které vás zavedou do vzdálenějších míst v zahradě.

TIP: Víc než na desítky "pidiostrůvků" rozesetých v zahradě, raději vsaďte na pár větších "ostrovů" osázených nejen nižšími trvalkami, ale i vysokými rostlinami, především keři a stromy, které dodají vaší zahradě nejen výšku, ale i větší hloubku.

TIP: Nebojte se vysokých rostlin v zahradě jen proto, že je malá, i kdyby mělo jít třeba jen o jeden větší strom.

TIP: Zahradu s výsadbou soustředěnou jen po obvodu přečtete za pár desítek vteřin. Investujete-li ale čas, energii a peníze i do smysluplného členění vnitřní plochy zahrady a budete mít šťastnou ruku i při výběru rostlin, budete v ní i se svou rodinou a přáteli opravdu žít - stále bude co objevovat, pozorovat, obdivovat.

Víc o tom, jak na celoročně zajímavou zahradu tady ->>>>.

TIP: Do vytvořených ploch uprostřed zahrady můžete zakomponovat i některé technické prvky (ČOV, retenční nádrž, studna ad.), které by na sebe uprostřed trávníkové plochy jinak strhávaly nechtěnou pozornost.

Pokud okolní výsadbu dobře promyslíte, nechtěné schováte a současně zajistíte i dostatečný přístup k nim kvůli případné údržby, obsluhy nebo opravy.

Vertikální členění v zahradě - řešení "výšek"

Nejen vyšší stromy a keře, popínavé rostliny, ale také nejrůznější zahradní prvky typu zahradní oblouk, treláž, pergola, některé dětské prvky, nebo už dříve zmiňované ploty a plůtky nebo zídky dodají zahradě výšku a s ní nejen více soukromí, ale i příjemnější klima.

Se zahradními oblouky, trelážemi, pergolami můžete v zahradě doslova kouzlit s vnímáním prostoru. 

Dokáží vnést tajemství i do malých zahrádek a ty velké pak zajímavě členit. Místo najdou v tradiční venkovské zahradě, stejně jako v moderní zahradě uprostřed města.

Ruku v ruce s tím, jaké tvary zvolíte, z jakého materiálu budou vyrobeny, jakým rostlinám tvoří oporu, i jak je koncipována okolní výsadba, mohou nabývat mnoha podob.

TIP: Většího členění zahrady, ať už horizontálního, tak vertikálního, dosáhnete třeba s těmito prvky:

ZAHRADNÍ OBLOUKY, TRELÁŽE A OBELISKY

PERGOLY

ZÍDKY (TRADIČNÍ ZDĚNÉ I "SUCHÉ" ZÍDKY)

PLOTY A PLŮTKY (ŽIVÉ I TRADIČNÍ ZE DŘEVA AD. MATERIÁLŮ)

SKALKY

ZAHRADNÍ PĚŠINY

VYŠŠÍ ROSTLINY (STROMY A VYSOKÉ KEŘE, PŘÍP. VYSOKÉ TRVALKY)

POPÍNAVÉ ROSTLINY

VELKÉ OSÁZENÉ PLOCHY UVNITŘ ZAHRADY

ZAHRADNÍ STAVBY (DOMKY NA NÁŘADÍ, DĚTSKÉ PRVKY...)

II. PŘEKVAPENÍ

Postupné odkrývání neznámého může v zahradě s tajemstvím přinést i nejedno překvapení 🙂

Třeba v podobě dominantního stromu, okrasného vodního prvku, sochy, rostliny v nádobě nebo hmyzího domku nebo pítka pro ptáky.

A co teprve natažená síť mezi stromy nebo kůly nebo v zeleni ukryté malé zahradní posezení, které na vás budou čekat na druhém konci zahrady!

Nejrůznější průhledy, které odhalí jen tolik, aby zvýšily návštěvníkovu zvědavost,  vás přilákají i do míst, která by jinak mohla zůstat neobjevena.

Pokud máte velkou zahradu, nebo s ní sousedí les nebo se za ní rozprostírá louka nebo ovocný sad… nezapomeňte na „zadní vrátka“, za kterými může na tajemství vaší zahrady navázat volná příroda. 

TIP: Máte-li to štěstí a za souseda máte volnou krajinu, "vypůjčte" si ji - navažte na ni výsadbou ve své zahradě.

Zahrada tak bude působit opticky větší a i mladá zahrada pak může získat díky vzrostlým stromům za nenápadným oplocením vaší zahrady potřebnou výšku.

III. ZUB ČASU

Oprýskaný lak na plůtku, mechem a lišejníkem pokryté osázené koryto, staré dřevo, rez… které ukazují, jak v zahradě zapracoval zub času, i ty vnáší do zahrady tajemno.

IV. OSVĚTLENÍ

A pomyslnou třešničkou na dortu je pak v zahradě osvětlení, se kterým si budete moci vychutnávat svou zahradu s tajemstvím i za tmy.

Našli jste inspiraci pro svou zahradu "s tajemstvím"?
Jaký prvek v zahradě uplatníte?
Máte už v zahradě nějaké své oblíbené zákoutí? Pochlubte se a zašlete mi jeho fotografii a já vytvořím pod článkem fotogalerii, kterou se mohou inspirovat i ostatní .-)

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

8 věcí, na které nesmíte zapomenout při jarním úklidu v zahradě a 5 tipů, co se zahradním odpadem

Přelom zimy a jara je v zahradách pravidelně každý rok spojen s jarním úklidem. Jeho načasování se může v jednotlivých letech i napříč územím v závislosti na vývoji počasí trochu lišit. Obvykle ale půjde o období od začátku března do konce dubna.

I v naší kvetoucí zahradě už jsme minulý víkend pomalu odstartovali jarní úklid ve výsadbě.

Na co konkrétně byste ani vy při jarním úklidu vaší zahrady neměli zapomenout?

  • Ostříhejte SUCHÉ nadzemní části všech trvalek.

Osobně preferuji u těchto rostlin raději jarní před podzimním střihem a vede mě k tomu hned několik důvodů.

Pokud nejsou trvalky napadené škůdci nebo houbovými onemocněními, pak obzvlášť při holomrazech a bez sněhové pokrývky ponechání nadzemní části řada z nich určitě ocení – chrání je lépe před vymrznutím. 

Jarní úklid v zahradě určitě přivítá i řada užitečných živočichů v zahradě, pro které neostříhaný trvalkový podrost i spadané listí v záhonech představují dobrý úkryt před zimou.

Semeníky rostlin pak mohou představovat zdroj potraviny pro některé druhy ptáků během zimy.

A navíc řada trvalek vypadá i během zimy (obzvlášť s námrazou nebo sněhovou čepičkou) kouzelně – patří mezi ně třeba třapatky a třapatkovky, zápleváky, rozchodníkovce nebo okrasné trávy.

  • Proveďte střih ovocných keřů.

Na mysli mám nejrůznější bobuloviny a drobné ovoce od různých druhů rybízu, přes angrešt, jostu (kříženec černého rybízu a angreštu), borůvky (zimolez kamčatský a borůvka chocholičnatá) až po maliník, malinoostružiník nebo ostružiník.

  • Proveďte řez vybraných ovocných stromů.

Během jarního úklidu časně na jaře půjde hlavně o řez jádrovin – tedy jabloní a hrušní. 

Můj muž mi bohužel letos při své samostatné akci bez dozoru přibral i renklódu, kterou bych si spolu s ostatními peckovinami (třešně, višně, další slivoně ad.) osobně nechala až na období plného květu nebo po něm. Rány se pak lépe hojí a strom tak neohrozí klejotok.

V prvních letech půjde zejména o zapěstování silné a zdravé koruny z kosterních větví (tzv. výchovný řez s výraznějšími zásahy), později pak o mírnější udržovací řez s cílem prosvětlit korunu. 

U starých stromů se pak pomocí zmlazovacího řezu snažte odstranit přestárlé větve a podnítit strom k tvorbě nových, ze kterých pak znovu zapěstujete korunu.

Pozor si dejte hlavně na tzv. „věšáky“ – tedy ponechané pahýly, u kterých později dojde k jejich postupnému odumření, protože jsou ideální místem pro dřevokazné houby. 

Opakem pahýlu je další nežádoucí zásah – tzv. lízanec, kdy s větví odřežete i část ponechávané větve – vznikne tak obrovská rána, která nemá šanci se zahojit.

Řežte větev na tzv. větevní kroužek – v takové situaci totiž nemá strom větší problém ránu zahojit. Řez na větevní kroužek je veden přesně v místě nasazení dceřiné větve na větev mateřskou (popřípadě kmen). 

  • Postupně se během března a dubna pusťte i do střihu okrasných keřů.

V tomto období se zaměřte hlavně na polokeře jako levandule, kručinka barvířská, perovskie, ořechoplodec… a některé další keře a keříky stříhané v tomto období. Patří mezi ně např. komule Davidova, hortenzie latnatá, hortenzie stromečkovitá, vřesy, nízké druhy tavolníků nebo mochna křovitá.

  • A když už budete vyhrabávat ze záhonů ostříhané zbytky z rostlin, pošimrejte lehce hráběmi i váš trávník .-)
    Pokud se ovšem nepustíte do trávníku rovnou vertikutátorem. Ten však v zahradách s "negolfovým" trávníkem potřebovat nebudete .-)
  • Vyplejte volný prostor mezi rostlinami.

Stejně jako ostatní trvalky, i plevel bývá v tomto období křehký a méně houževnatý. Pletí je tak snadnější než později v sezóně. Využijte toho a ušetřte si čas i energii do budoucna .-)

  • Odstraňte chvojí, příp. jinou ochranu před mrazy a zimním vlhkem z citlivějších rostlin (např. hortenzie velkolistá nebo růže).
  • Pokud jste se rozhodli pro bezobrubníkové oddělení trávníku od záhonů, je nejvyšší čas provést odrytí přerůstajícího trávníku.

Při odrytí vytvoříte mezi trávníkem a záhonem malý „žlábek“ – rýhu oddělující trávník a záhon.

Více se dozvíte v příspěvku zde.

Co ale se vším tím zahradním odpadem, který po jarním úklidu v zahradě vznikne?

Pominu-li popelnice a kontejnery na bioodpad, nabízí se ještě několik dalších možností.

TIP 1: Dřevnatý odpad můžete naštěpkovat nebo nadrtit zahradním štěpkovačem nebo drtičem a později použít pro zamulčování výsadby v záhonech nebo jako součást kompostu.

Je velká škoda, že mnoho majitelů zahrad nechá odvážet všechen zahradní odpad ze zahrady pryč v popelnicích nebo kontejnerech na bioodpad.

Přitom, pokud se dobře zpracuje, jde o výborný materiál, který v zahradě nachází další uplatnění.

Téměř všechen nebo velká část zahradního odpadu mohou být znovu využity. 

A ušetříte při tom za nákup zahradního substrátu (který skvěle nahradí dobře uleželý zahradní kompost z vlastní zahrádky) nebo borky z jehličnanů (kterou dobře zastoupí uleželá štěpka nebo drť z listnatých dřevin), nebo za poplatky za svoz bioodpadu .-)

TIP 1I: Ostříhané větvičky můžete využít i pro rozmnožování některých okrasných dřevin. V předjaří a časně na jaře se k tomu účelu používají dřevité řízky.

Zpravidla půjde o jednoleté kousky větviček, které vyzrály a zdřevnatěly. Poznáte je podle toho, že když se takový kousek větvičky budete snažit ohnout palcem a ukazovákem, neohne se. Nevyzrálý výhon by se oproti tomu ohnul. Volte ty s tloušťkou minimálně 1 cm, tj. zhruba jako obyčejná tužka.

Výhon ustřihněte nůžkami a vyzrálou část nastříhejte na řízky dlouhé 10 až 15 cm. Dobrou pomůckou k určení správné délky je vzdálenost mezi rozevřeným palcem a ukazovákem.

Velmi důležitý je směr řezu. Horní řez je vždy rovný, 1 cm nad očkem. Spodní řez je mírně šikmý, těsně pod očkem, asi 1 až 2 mm. Jednak si tím označíte, kde je vrchní část a kde spodní a čípek nad očkem (1 cm) ochrání očko před vyschnutím.

Dřevitý řízek by měl mít alespoň 3 očka, někdy však bývají pupeny od sebe vzdáleny více a oček tedy bude méně.

Naplňte květináč zeminou a dřevěným kolíčkem udělejte jamku (abyste si nesetřeli z řízků stimulátor), do které vložíte řízek, utužíte, dosypete substrát a zalijete. 

TIP 1II: Ostříhané odumřelé nadzemní části trvalek najdou dobré uplatnění i při doplňování obsahu vyvýšených zeleninových záhonů.

Vzhledem k tomu, že materiál uvnitř záhonů časem „sedá“, je třeba hmotu každý rok doplňovat. 

Při doplňování materiálu se snažím, aby byla struktura vyvýšených záhonů stále zachována. Nedoplňuji tak jen nejvyšší vrstvu zeminy a kompostu. 

Jak na to, popisuji níže.

Záhon si místo toho rozdělím na dvě poloviny. Pak postupně u každé půlky přehážu vrchní vrstvu na druhou polovinu záhonu. Když se dostanu k druhé nejvyšší vrstvě (směs hrubě rozloženého kompostu, slámy a listí, příp. i chlévská mrva), doplním materiál – mj. i nahrubo nasekané natě trvalek. 

Doplněný materiál dobře udusám (na tento úkol se mi osvědčil můj stokilový muž :-)) 

A pak zase zpátky zasypu původní horní vrstvou směsi zeminy a jemného kompostu (případně ještě mohu doplnit jemný kompost i nahoru).

Tímto způsobem se dá zpracovat obrovské množství zahradního odpadu.

TIP 1V: Další tipy i inspiraci na zpracování zahradního odpadu z jarního řezu dřevin najdete v brožuře "5 tipů, jak využít odpad z řezu (okrasných) dřevin".

TIP V: Co s odrytými travními drny?

Odryté travní drny můžete použít na srovnání terénu (ať už pro vyplnění propadlin v trávníku nebo pro doplnění chybějící nebo k náhradě nekvalitní části trávníku v jiné části zahrady).

Část taky (obráceně, tj. porostem dolů) pro prokládání ostatního materiálu v kompostu nebo do jedné z vrstev při zakládání vyvýšených zeleninových záhonů (více informací se dozvíte tady).

A použít by se dal i do těch nejspodnějších vrstev (opět obráceně) nějaké větší terénní nerovnosti vytvořené v zahradě .-)

Do jakého období soustředíte hlavní úklid ve své zahradě?
Bojujete při tom se zahradním odpadem?
Nebo jste nad věcí a zahradní odpad je u vás samozřejmou součástí přirozeného koloběhu v zahradě, kterého využíváte v její prospěch?
Máte nějaké další tipy nebo vychytávky, které se vám při jarním úklidu a zpracování zahradního odpadu osvědčily?
Šup s nimi do komentářů! 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

7 jarních tipů (nejen) pro vyvýšené zeleninové záhony

Zeleninové užitkové zahrádky zažívají svůj comeback a tak možná i vy patříte mezi ty, kteří se rozhodli začít pěstovat vlastní zeleninu. 

Hlavně pro vás, kteří s pěstováním zeleniny (třeba ve vyvýšených záhonech) teprve začínáte, jsem připravila několik tipů z naší zahrady pro toto období.

TIP 1: Zapojte do hry i děti.

Říká se, že „bez práce nejsou koláče“… no a ani zelenina ne 🙂 

Čím dříve to děti pochopí, tím lépe .-) A neplatí to jen pro oblast zahrady, ale život obecně. Už ví, že věci obvykle nepadají jen tak zčistajasna do klína a že musí vynaložit určité úsilí, aby něčeho dosáhly. 
 

A tak u nás kujeme železo, dokud je žhavé. Pěstování zeleniny ve vyvýšených záhonech jen tak „pro radost“ je k tomu skvělou příležitostí .-)

Nejlepší přírodní laboratoř, jakou si jen mohou děti představit

Možnost vysít semena nebo zasadit cibule a pozorovat každý týden, jak se v záhonu probouzí nový život a jak se rostliny postupně mění a prochází různými růstovými stádii, je nejlepší přírodní laboratoř, jakou si jen mohou děti představit. 

Tak je k tomu aspoň na chvíli pusťte. Uvidíte, ochotně pak pomohou třeba s pravidelnou zálivkou nebo občasným pletím, bude-li třeba .-)

Pozitivnější vztah ke konzumaci zeleniny

Kromě toho děti získají jiný – pozitivnější – vztah ke konzumaci zeleniny. Třeba u nás začal díky osobnímu zapojení do výsadby cibulky sázečky Jirka s chutí baštit zelenou nať cibulky a pažitku v zeleninových salátech i jen tak posypané na krajíci chleba s máslem a rajčetem a letos už se nemůže dočkat, až ochutná vlastnoručně vyseté ředkvičky .-)

TIP 2: Doplňte chybějící "výplň" ve vyvýšených záhonech.

Výplň vyvýšených záhonů každý rok trochu „sedne“. Na podzim nebo časně na jaře je tak ideální čas k jejich doplnění. 

U nás využíváme jarního úklidu zahrady, při ostříháme suché nadzemní části trvalek a „správné“ keře (o tom, které keře kdy, s jakou frekvencí a jak stříhat, píšu ve svém e-booku Jak se stát kadeřníkem ve vlastní zahradě). 

Vzniklý zahradní odpad můžete použít i pro doplnění nižších vrstev vyvýšeného záhonu. U nás se osvědčilo rozdělit si plochu vyvýšeného záhonu na poloviny a pak postupně u každé nejprve odházet nejvyšší vrstvu (zemina) na druhou polovinu záhonu, doplnit zahradní odpad a zeminu opět vrátit zpět.

TIP 3: Máte omezený prostor i čas, který zahrádce můžete věnovat? Myslete realisticky a vsaďte raději na menší počet druhů zeleniny, kterou opravdu nejen vypěstujete, ale taky s vysokou pravděpodobností i zpracujete/zkonzumujete.

A bude-li vám něco v nabídce chybět, zkuste se domluvit třeba se sousedem, příbuznými nebo kamarády a směňujte 🙂

Dobře to znám z vlastní zkušenosti. Na začátku sezóny jsem natěšená a mám velké oči a plány. Jak čas postupuje a přicházejí teplejší dny a letní prázdniny, chuti běhat každodenně kolem záhonů a průběžně všechno zpracovat do jídel, zamrazit nebo zavařit dvacet druhů zeleniny úměrně tomu ubývá. 

Postupem času jsme si tak na rodinné radě určili několik prioritních druhů, na které soustředíme svou pozornost. A jsme všichni spokojenější.

Nikdy u nás nechybí cibulka sázečka, kterou zpracováváme průběžně v průběhu celé sezóny i se zelenou natí jak do studených, tak teplých jídel. Milujeme i červenou řepu, nechybí mrkvička a pastiňák, který používáme jako méně náročnější variantu kořenové petržele.

Nechybí taky kopr a hrášek. Po Ledových mužích vysazujeme cukety a/nebo dýni. To je základ. A ten podle chuti občas „nadstavíme“ třeba špenátem, polníčkem, rukolou… kadeřávkem nebo růžičkovou kapustou.

Na instalované opoře pak pěstujeme i fazol – ten spíše pro radost, letos k němu asi přibudou dvě rostliny salátových okurek. Rajčátka už řadu let pěstujeme s úspěchem ve velkých květináčích u zdi garáže.

TIP 4: Využijte přirozených zákonitostí při pěstování zeleniny a kombinujte spolu druhy zeleniny, které si vzájemně prospívají.

Když budete na záhonu pěstovat jen jeden druh zeleniny, dojde k jednostrannému odčerpávání živin z půdy a vytváří se podmínky pro šíření chorob a škůdců.

Vyplácí se proto pěstovat na záhonu smíšenou kulturu více druhů zeleniny najednou a ty mezi s sebou vhodně kombinovat.

Mezi ty nejprofláklejší osvědčené kombinace patří:

CIBULE

mrkev, pastiňák, petržel, červená řepa, kopr, cuketa, okurky, hlávkový salát, kedlubna, salát hlávkový

MRKEV

cibule, pórek, pažitka, česnek, salát hlávkový, mangold, kopr, ředkvička, ředkev, hrách

ČERVENÁ ŘEPA

ředkvičky, ředkev, keříčkové fazole, cibule, česnek, salát hlávkový, cuketa, okurky, košťáloviny, kopr

CUKETA

kukuřice, popínavé fazole, červená řepa, hrách, česnek, cibule, pórek

KOŠŤÁLOVINY (např. zelí, kapusta, květák, kedlubny...)

celer, mangold, červená řepa, špenát, salát hlávkový, polníček, pórek, hrách, keříčkové fazole, popínavé fazole, okurky, ředkvička, ředkev

HRÁCH

mrkev, okurky, cukety, salát hlávkový, košťáloviny, kopr, fenykl, ředkvička, ředkev

Na druhou stranu si vzájemně příliš neprospívají tyto rostliny:

BRAMBORY

hrách

HRÁCH

brambory, fazole, pórek, cibule, česnek

KOŠŤÁLOVINY

cibule, česnek, pórek

FAZOLE

cibule, pórek, česnek, hrách, fenykl

ŘEDKEV, ŘEDKVIČKA

čínské zelí, okurky

TIP 5: Mlsejte zdravě 🙂

Tak jako mezi pěstiteli ovoce existují psané i nepsané vyhlášené „lahůdkové“ odrůdy jsou i pro pěstitele zeleniny vyšlechtěny lahůdkové odrůdy, které vynikají svými chuťovými vlastnostmi. Oproti běžným odrůdám by měly být aromatičtější, sladší, křehčí…

S našimi malými mlsouny jsme tak pro letošní pěstování vybrali k otestování semínka mrkve a špenátu od SEMO z řady „pro mlsné jazýčky„. Jestli uspějí, vyzkoušíme příští rok ze stejné řady i řepu a bílou ředkev, kterou bych v našem jídelníčku viděla ráda častěji.

TIP 6: Než to všechno vzejde... aneb abyste věděli, co jste kde zaseli/vysadili, označujte.

Každoročně si to slibuju, ale s realizací stále pokulhávám. Není k zahození, když má člověk přehled o tom, co kde zasadil nebo vysel. Minimálně do doby, než semínka vzejdou a trochu se povytáhnou. Pak už bývá identifikace jednoduchá 🙂

Na trhu je dnes už velký výběr hezkých a vkusných jmenovek a štítků a ještě víc možností, jak si něco takového vyrobit sám, pak nabízí kreativním milovníkům zahrad i Pinterest.

Ale v nouzi nejvyšší dobře poslouží i centrofix a hliníkový rám instalovaný kolem vyvýšených záhonů původně pro jiné účely (antislimáková ochrana) 🙂 

TIP 7: Chcete-li pěknou úrodu, protrhávejte... a protrhané dále zpracujte.

Platí to především pro kořenovou zeleninu – mrkev, ředkvičky, červenou řepu, petržel, pastiňák… Semena jsou často velmi drobná, rostliny z hustého výsevu je tak třeba protřídit, abyste uvolnili dostatek místa jednotlivým kořenům a nesklízeli pak jen samé myší ocásky 🙂

Tuhle etapu nemám ráda. Nerada vyhazuju cokoli živé v zahradě, takže to u nás bylo vždycky na mém muži. Loni jsem však objevila způsob, jak některé vytříděné mladé rostlinky ještě využít. 

Po důkladném omytí lze celou rostlinu vč. listů a kořenů zpracovat do čerstvých zeleninových salátů třeba ředkvičku nebo červenou řepu a nahradit tak třeba polníček, rukolu nebo některé druhy listových salátů.

Jak jste na tom s pěstováním zeleniny (nejen ve vyvýšených záhonech) vy?
Máte nějaké další tipy nebo vychytávky, které se vám při pěstování zeleniny osvědčily?
Šup s nimi do komentářů! 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Zahradu řešte pokud možno koncepčně. Určete si priority, které chcete nejdřív a do nich investujte. Další mohou počkat.

Jaro a podzim patří bezesporu v každém zahradnictví mezi nejvytíženější období v roce, protože jsou současně nejvhodnějším obdobím pro výsadbu rostlin. Samotné výsadbě předchází nákup sazenic.

Zahradnictví, která rostliny nejen prodávají, ale i sama pěstují, čeká v tomto období navíc kromě velkého počtu odbavených zákazníků taky odzimování i stovky tisíc rostlin, jarní úklid a zahájení produkce trvalek, travin, růží nebo okrasných dřevin. 

Díky rozmarům počasí se stává, že odzimování a zazimování absolvují i několikrát za sebou. Po odzimování pak vysadí za sezónu až milion kusů rostlin, které pak najdou nový domov třeba i ve vaší zahrádce 🙂

Lidé často tápou jak v sortimentu rostlin, tak při volbě velikosti sazenic. Informace z první ruky mi proto v rozhovoru poskytl jeden ze zahradníků Zahradnictví flos v Řeži u Prahy. Rostliny tady prodávají, i sami produkují. O tom, jakých pravidel se při nákupu sazenic držet, jsem si povídala s Václavem Maříkem ml. 

Rozhodla jsem si do své zahrady pořídit nový okrasný strom nebo keř. Navštívila jsem zahradnictví a našla v něm i místo s hledanou rostlinou. Váhám však, jak starou rostlinu pořídit. Před sebou vidím různě velké květináče. Pro který se ale rozhodnout?

Obecně platí, že s velikostí rostliny si kupujete čas. Pokud vyberete větší (starší) rostlinu, zasazenou v adekvátně velkém kontejneru, případně v zemním balu, ušetříte roky čekání. V dnešní době není problém zakoupit i vzrostlé a velmi staré stromy, které se ve školkách pěstují desítky let. Samozřejmě, mají svou cenu.

Menší (mladší) rostliny jsou levnější a uspokojí méně náročné zákazníky, kterým nevadí si počkat, nebo rádi přiloží ruku k dílu a zahradu si budou hýčkat raději sami.

Přitom je třeba doplnit, že stáří rostliny se neprojeví pouze velikostí kontejneru, ve kterém je vysazen – ten by měl být dostatečně prokořeněný, u stromů je významným ukazatelem i obvod kmínku (čím silnější, tím starší rostlina bývá), u dřevin případně i výška.

Existují situace, ve kterých byste obecně doporučil nákup vzrostlejších dřevin. A pokud ano, proč?

Kromě zmíněného časového hlediska, to může být požadavek na soukromí – například je třeba zakrýt výhled, nebo utlumit rušnou ulici. Dalším důležitým důvodem je pak vytvoření stínu na zahradě, kam se lze v létě schovat před sluncem. V posledních letech je to velmi aktuální. Navíc pamatujte, že zeleň je nejlepší klimatizace – skvěle snižuje teplotu a zlepšuje mikroklima.

A teď ještě konkrétněji. Existují nějaké skupiny dřevin, u kterých se mi podle vás vyplatí investovat do nákupu větší sazenice?

Záleží na konkrétním případě. Zahradu řešte pokud možno koncepčně. Určete si priority, které chcete nejdřív a do nich investujte. Další mohou počkat. Pro někoho to bude vzrostlý strom jako dominanta zahrady, pro jiného „hotový“ živý plot. 

Nakonec je třeba myslet i na to, že výsadba vzrostlého stromu do hotové zahrady dodatečně je komplikovaná a v důsledku mnohem dražší. 

Jiný pohled je srovnání různých skupin dřevin mezi sebou z hlediska rychlosti růstu. Např. u kultivarů řady jehličnanů, které rostou desítky let, než začnou plnit funkci nějaké dominanty nebo odcloní výhledy od okolí, se vyplatí investovat do nákupu starších rostlin.

A kde naopak mohu ušetřit?

Tam, kde nespěcháte :-). Na plošných výsadbách keřů, trvalkách, travinách, skalkách, ovocných keřích… 

Obecně u trvalek, ale i řady listnáčů, které „hmotu“ na rozdíl od dříve zmiňovaných jehličnanů vytvoří podstatně rychleji, můžeme při nákupu ušetřit. I mladší rostlina brzy vyplní požadovaný prostor.

Nač se mám při výběru sazenice okrasného stromu kromě stáří rostliny při nákupu zaměřit?

Určitě na zdravotní stav. Strom by neměl mít žádné rány (a to ani staré, zarostlé) na kmeni, žádné boule. Měl by mít rovnoměrně zapěstovanou korunku.

Obdobně to platí i u jehličnanů – neměly by být řídké, prožloutlé. To nesvědčí o ideálním stavu.

U některých kultivarů listnatých stromů roubovaných na různě vysoké kmínky (např. Prunus cerasifera ‚Nigra‘) byste si měli dát pozor na výšku kmene, ve které je nasazena koruna. Řada lidí si neuvědomuje, že např. využití takového stromu s korunou ve výšce 1 m nebude v zahradě totožné jako stejného stromu s korunou ve 2 metrech. Plánujete-li pod stromem podrost, je třeba vybírat strom s vysokým kmínkem.

V tomto období vídám v zahradnictvích i větší dřeviny prodávané bez květináče, jen s baly. S jakými výhodami a nevýhodami nákupu takových sazenic mám počítat? Existují nějaké odlišnosti při výsadbě oproti kontejnerovaným sazenicím?

Zemní baly lze dobývat jen v období mimo vegetaci. Dostupné jsou proto jen v období jara (před rašením) a podzimu (po odlistění). Jejich výhodou je lepší kořenový systém oproti rostlinám v kontejneru. Samozřejmě za předpokladu, že byly správně pěstovány, podřezávány a přesazovány.

Stromy v zemním balu pak obecně lépe koření a rozvíjejí se rychleji než srovnatelné rostliny v kontejneru.

A jak je to s prostokořenými sazenicemi? Doporučíte mi jejich nákup?

Prostokořenné sazenice jsou náročnější na údržbu – hlavně zálivku. Zákazníci ji často podcení a rostlina pak uhyne. My proto prostokořenné rostliny koncovým zákazníkům vůbec nenabízíme.

Ráda bych si založila nádherný kvetoucí záhon. Při jarní návštěvě místního zahradnictví jsem ale zjistila, že řadu mých oblíbených rostlin kvetoucích v létě nebo na podzim momentálně nenabízí a vyprovází mě se slovy, že k dostání budou, až začnou kvést. Rozhodla jsem se tedy nakupovat „na dálku“ přes internet, protože chci záhon zakládat najednou.

To záleží na vizi každé firmy. My nabízíme rostliny po celou sezonu, bez ohledu na to jestli právě kvetou nebo ne. Samozřejmě, jsou období, kdy rostliny musíme dočasně stáhnout z nabídky – např. nevíme, zda po zimě vyraší. Jakmile se však ukáže, že je rostlina v pořádku, není důvod ji zákazníkům nenabídnout.

Je pravda, že některé rostliny mimo jejich ideální období nevypadají úplně reprezentativně a někteří zákazníci to nesou nelibě. To je však vlastnost, ne vada.

Pokud zákazník využije nákupu přes internet a není s čímkoli spokojen, okamžitě to řešíme. Garantujeme doručení v pořádku, nebo rostlinu bez řečí měníme.

Našla jsem si na internetu několik zahradních e-shopů a pátrám v nabídce. Jsem úspěšná. Narážím ale na problém značení nákupní velikosti rostlin. Co znamenají značky K9, K11, … C1, K 3 L, …? Jak se v nich vyznat?

V zahradnictví používáme zkratky na označení velikostí květníků, velikostí rostlin, obvodů kmene, atp. Toto je třeba zákazníkům pečlivě vysvětlit. Chápu, že podobné výrazy lidem moc neřeknou.

Pro konečné zákazníky jsme se proto odklonili od běžně používané odborné terminologie a velikosti jim v eshopu popisujeme slovně, lidsky.

Jakou nákupní velikost byste mi doporučil u trvalek pro můj kvetoucí záhon?

Květník o průměru 9 cm, tedy K9 🙂 je plně dostačující. Je to nejčastější výsadbová velikost pro trvalky.

Mám vybráno, jak je to ale s dopravou rostlin? Není to příliš velké riziko, pokud bydlím na druhém konci republiky?

Opět záleží na každé firmě. Mohu mluvit jen za nás.

Rostliny balíme od neděle do čtvrtečního odpoledne, aby byly do pátku doručeny a nehrozilo poškození ve skladu. Více jak 80 % zásilek je doručeno následující den po odeslání.

K balení používáme speciální blistry ze 100% recyklovaného (a recyklovatelného) plastu, do kterých rostliny zacvakneme a zabráníme tak poškození.

A pokud se přece jen něco nepovede? Nevadí, stačí napsat a vše vyřešíme ke spokojenosti zákazníka.

Děkuji za všechny užitečné informace. Rostliny jsem nakoupila a chystám se je vysadit.

Na závěr tedy otázka, kdy se teď na jaře mohu pustit do sázení? Co menší mrazíky, které teď občas v březnu a dubnu ještě někdy budou? Nepoškodí vysazené sazenice? Jaká jsou vaše doporučení?

Pokud by hrozily silnější mrazy, je vhodné choulostivější rostliny ochránit. Stálezelené přikryjte, ostatní alespoň přihrňte.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Necháte rozkvést i svoji zahradu?

Jednou se mi má dobrá známá svěřila se svým trápením se zahradou. Ona i její muž pracují v manažerských pozicích a bývají tak pracovně hodně vytížení. Když se k tomu přidaly časem starosti kolem organizace stavby nového domu, byli v momentu jeho dokončení sice šťastní, ale taky totálně vycucaní.

Představa budování zahrady jim v té době ježila vlasy na hlavě. Jejich velkým přáním tak tenkrát byla „bezúdržbová zahrada“ s jehličnany a stálezelenými keři. Ideálně taková, kterou jim jednou zahradníci založí a vydrží věky bez nutnosti údržby.

A co si vysnili, to taky dostali. Pěknou zahradu s maximálním množstvím krásných jehličnanů, rododendronů, bobkovišní a neopadavých druhů skalníků. Tu a tam zpestřila zelenou výsadbu zahradní borůvka a pár stříbrných chomáčků kostřav.

Po pár letech, kdy ubylo starostí s domem, přibyl nový človíček do rodiny, přibylo i pár vrásek na čele, a hlavně času stráveného v zahradě.

Človíček rostl a s mámou a tátou objevoval svět, i ten zahradní. Někdy v téhle chvíli začaly přicházet první pochybnosti o tom, jestli dosavadní podoba zahrady vyhovuje novým potřebám a přáním rozšířené rodiny.

  • Suchá léta, kterých přišlo po sobě hned několik, jim nenávratně poškodila několik smrků. Proschlé větve už se znovu nezazelenaly. Byly to škody, které už nešlo vzít zpět.
  • Stále pěkná zelená už je navíc začínala nudit.
  • Naopak jim chyběli motýli a bzučící včelky a vůbec život v zahradě.
  • Toužili po vůni levandule nebo mateřídoušky.
  • A potěšilo by je i pár utržených bobulí k zakousnutí nebo barevná kytice zahradních květů ve váze.
  • Začali volat po změně. Napříč ročními obdobími. A spolu s ní i po té zahradní, která byla na nich...

Tohle není příběh jedné zahrady. Takových je u nás mnoho. A když si kolikrát čtu první řádky, které mi klienti ve svých zprávách píšou, objevím v nich něco hodně podobného.

I proto vnímám v zahradách nedostatečné množství nebo absenci listnatých dřevin a trvalek na úkor jehličnanů a stálezelených rostlin jako jednu z deseti největších zahradnických chyb.

Možná právě vy jste si prošli nebo procházíte podobným vývojem a názorovým posunem.

Jako malá jsem si ráda povídala se svou babičkou, zatímco připravovala těsto na nějakou ze svých skvělých pečených dobrot. Pokaždé mě fascinovalo, s jakou lehkostí přidává jen tak od oka k mouce další ingredience a zadělává z nich těsto, chystá krém, náplně… a obejde se téměř pokaždé nejen bez receptu z kuchařské knihy, ale i bez váhy nebo odměrky. 

Babička měla praxi. Ale taky pro to měla cit. Uměla jednotlivé ingredience i chuti dokonale vyvážit. Bylo to pro ní naprosto přirozené, stejně jako když každé ráno vstanete, zajdete se vyčůrat, opláchnete si obličej, obléknete se a nasnídáte.

Příroda jako obrovský zdroj inspirace pro vlastní zahradu

Myslím, že v přírodě to není jiné. Má ten správný cit pro krásu, vyrovnanost i praktičnost. Sama v ní tak ráda hledám inspiraci, když přemýšlím nad podobou té které zahrady. 

I když jste při úvahách o své zahradě omezeni plotem oddělujícím vaše království od sousedova, půdu máte jílovitou, jste ve svahu nebo vám skoro celý rok stojí část zahrady ve vodě, pro každou takovou situaci má příroda nějaké své řešení.

A inspiraci v ní najdete, i pokud jde o skladbu výsadeb. Jehličnaté dřeviny se střídají s listnatými, kvetoucí rostliny s nekvetoucími, vysoké stromy se středně vysokými keři a nízkými trvalkami a jednoletkami nebo dvouletkami…

Pokud se vám alespoň kousek toho podaří promítnout i do toho vašeho omezeného prostoru zahrady, měli byste se v zahradě cítit dobře. Tak jako je tomu při toulkách v přírodě .-)

V čem pro vás tedy může být inspirace přírodou, která klade důraz na dostatečné zapojení listnáčů a trvalek, přínosem?

BONUS 1: Zahrada bude ZAJÍMAVÁ DLOUHODOBĚ a napříč různými ročními obdobími:

BONUS 2: Je v ní pořádně ŽIVO!

BONUS 3: Je praktická.

  • Má lepší regenerační schopnost než stálezelené zahrady,
  • i díky regenerační schopnosti obecně lépe zvládá období sucha,
  • hlavně po založení jako celek přirůstá obvykle rychleji než stálezelené zahrady,
  • trvalky jsou v záhonech skvělým "výplňovým" materiálem, který vám usnadní údržbu (pletí) do budoucna,
  • řadu listnáčů a trvalek si budete moci dobře namnožit i v domácích podmínkách,
  • máte větší možnosti kombinací rostlin než u stálezelených výsadeb, které obvykle vyžadují kyselomilné "sousedy".

Možná vás ale napadne, jak je to u takové zahrady s nároky na péči?

  • Jarní řez listnatých dřevin podle druhu - v předjaří nebo po odkvětu (u některých kvetoucích dřevin). U některých dřevin nemusí být každoroční, u jiných se ale každoroční řez vyplatí.
  • Ochrana některých citlivějších rostlin (např. hortenzie velkolistá, růže, některé druhy trav) před mrazem nebo zimní vlhkostí.
  • Jarní střih nadzemních odumřelých částí trvalek.
  • Zpracování spadaného listí - výborný materiál do kompostu, ale může může zůstat i v záhonech jako přirozený mulč.
  • Pletí - je-li výsadba "plná", tj. pamatujete v ní jak na vyšší rostliny (stromy, vyšší keře), tak na podrost v podobě nižších keřů a trvalek, nebude vás v dlouhodobém horizontu stát mnoho úsilí při odstraňování náletového plevelu.
  • Zálivka - odvíjí se od charakteru výsadby a podmínek v místě. Pokud respektuje výsadba přirozené podmínky, nároky na pravidelnou zálivku nejsou vyšší než u stálezelených výsadeb. Naopak některé typy výsadeb (např. "prérijní"), jsou velmi odolné delším obdobím sucha během léta.
  • Doplňování živin bude obdobně náročné jako u stálezelených zahrad.

Na závěr ještě několik užitečných tipů:

  • Hlavně trvalky a nižší keře vysazujte ve větších skupinách, které v záhonech lépe přitáhnou pozornost.
  • Nezapomeňte na všechna tři pomyslná patra výsadby - tedy nejen stromy a keře, ale taky trvalky. Právě ty posledně jmenované jsou v záhonech "vatou" schopnou vyplnit každé prázdné místo, které by se jinak stalo živnou půdou pro náletový plevel.

Jaký je váš vztah k smíšeným výsadbám jehličnanů, listnáčů a trvalek a taky jednotlivým jmenovaným skupinám rostlin?

Na které listnáče a trvalky ve své zahradě nedáte dopustit?

Pochlubte se ostatním i fotkami svých smíšených výsadeb, pokud máte. Zašlete mi je na kontaktní e-mail nebo je jednoduše vložte na fanpage kvetoucí zahrady 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Napravte 10 největších zahradnických chyb a užijte si krásnější, útulnější a zdravější zahradu

Moc rádi listujete u kafíčka v zahradnických časopisech. Brouzdáte se zatajeným dechem nafocenými zahradami na internetu. Kocháte se tou nádherou. A říkáte si, že by vám úplně stačilo, kdyby jednou i vaše zahrada byla sakra alespoň z poloviny taková jako z těch obrázků?

  • Už jste přece věnovali své zahradě vážně dost svého volného času!
  • Ale i peněz. Nakoupili jste už hromadu kytek i stromů.
  • Zalévali i hnojili.
  • Sadili a přesazovali.
  • Stříhali i nestříhali.
  • Studovali, radili se...

Jenže stejně furt máte takový ten neodbytný pocit, "že to není ONO" a "že by to ještě NĚCO chtělo"?

Zvu vás na malou exkurzi po 10 největších zahradnických přešlapech, které v zahradách vídám.

Dost možná mezi nimi najdete minimálně jednu nebo dvě věci, které by se daly ve vaší zahradě změnit k lepšímu. 

20 % změn s 80 % účinkem

Je to těch pomyslných paretovských 20 %, které mají vliv až na 80 % celkového výsledku. To „ono“ nebo „něco“, co by vaše zahrada potřebovala, aby byla krásná, zajímavá napříč různými ročními obdobími, plná života a zdraví.

Na co se tedy máte ve své zahradě zaměřit?

Co patří mezi těch 10 největších zahradnických přešlapů?

Přešlap 1: vysazování rostlin do mulčovací textilie

Trvalky se pod nimi „dusí“ a je omezena i jejich schopnost se rozmnožovat. Pod textilií navíc půda a v ní žijící užiteční živočichové strádají. A začíná v ní být „mrtvo“, protože žížaly nemohou dobře odvádět svou práci. Nesmějte se, to je vážně problém!

Nezřídka se hlavně v těžších, jílovitých a vlhčích půdách naopak pod textilií vytvoří plíseň. Vysazené rostliny pak zahnívají, protože se nemůže snadno odpařovat nadbytečná voda.

Dařit se zde ale může i dalším nechtěným návštěvníkům. Úhlavní nepřítel každého zahradníka plzák španělský tady najde dobrý úkryt pro sebe i nakladená vejce. A potravu hned za dveřmi do „baráku“…

Přešlap 2: nedostatečné množství nebo absence listnatých dřevin a trvalek na úkor jehličnanů a stálezelených dřevin

Trend tzv. „bezúdržbových“ zahrad s sebou přinesl i velkou oblibu stálezelených zahrad plných jehličnanů a dalších stálezelených dřevin.

Takové zahrady mohou být krásné. Působí ale jednotvárně a během roku jsou minimálně proměnlivé. Bývá tak jen otázkou času, kdy vás uklidňující zelená začne nudit.

Zvláštní kapitolou jsou pak zelené „hradby“ z vysazených tújí a cypříšů.

Zahrada, která bude atraktivní po celou sezónu, by tak měla stavět hlavně na listnatých dřevinách (ať už stromech nebo keřích) a trvalkách. Ty představují největší pracanty v zahradě a jsou největším zdrojem její proměny v čase. 

Stálezelené dřeviny mají v zahradě své místo. Ale v podstatně menším rozsahu, než v našich zahradách můžete vidět. Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl být zhruba 1:3.

Přešlap 3: "guláš aneb co kdo dal..."

Určitě znáte ten příběh, kdy spolu pejsek s kočičkou pekli dort. Zahradní „guláš aneb co kdo dal…“ je jeho dokonalou zahradní variací. Taky do ní můžete vkládat jen samé dobré věci. Ale výsledek, ten může stát… prostě za houby.

Mnoho různých druhů v malém počtu kusů od každého v zahradě působí roztříštěně. Jednotlivé druhy nemají v záhonu sebemenší šanci vyniknout. A člověk má trochu pocit, jako jako by stál ve skladišti. Zkrátka méně je někdy více.

Přešlap 4: zahradě chybí výška

Ať už máte zahrádku jako dlaň nebo zahradu jako letiště, toužíte-li po útulné zahradě, ve které bude radost pobývat, bez vyšších rostlin se prostě neobejdete.

Zahrada bez stromů nebo vysokých keřů nebo dalších vertikálních prvků třeba v podobě porostlých altánů nebo oblouků a opor pro pnoucí dřeviny, bude v sousedství dalších domů otevřená všem pohledům. A jen stěží v ní najdete alespoň špetku soukromí.

Hlavně ve větších zahradách pak zahradní „vertikály“ pomáhají členit prostor do více funkčních částí, skryjí zrakům to, co je třeba a vnášejí do nich i vítaný prvek tajemství (zahrada tak bude mít nejen „výšku“, ale i „hloubku“).

A snad v každé zahradě oceníte alespoň jeden listnatý strom, který pro vás bude v parném létě nejen zdrojem stínu, ale i příjemného klima, protože ve svém okolí dokáže ochladit vzduch i o tři stupně .-)

Přešlap 5: nevhodné uplatnění rostlin v zahradě

Rostliny vrůstají jedna do druhé. U růží furt bojujete s houbovými nemocemi. Vysazený smrk už zastínil skoro celé okno do kuchyně. A ve vlhké předzahrádce jste už vyhodili pátou várku sazenic levandulí?

Neznáte-li dobře vlastnosti i nároky jednotlivých rostlin, budete odsouzeni k trvalému utrpení při každém pohledu na zahradu. A nebo dlouholetému testování, při kterém některé rostliny „oběhnou“ zahradu i několikrát, než jim najdete to „správné“ místo.

Přešlap 6: podceněná příprava záhonů k výsadbě

To nejprve totálním herbicidem „odstraníte“ veškerý původní travní porost na místě plánovaného záhonu. Pak bez další přípravy půdy (zkypření a odstranění travních drnů s velmi hutným kořenovým systémem) rovnou natáhnete netkanou textilii. Vystřihnete do ní otvory. Zasadíte rostliny do malých jamek. A pak už jen čekáte na zázrak 🙂

Zázraky se dějí. V tomto případě ale jen výjimečně. 

V jamce bývá rostlině „hej“, hůř tomu je, chce-li se rozrůst z jamky ven – pak narazí na „beton“. A prorůst beton, to už je pořádná zkouška houževnatosti .-)

Investice do kvalitní přípravy záhonu před výsadbou se tak rozhodně vyplatí!

Přešlap 7: špatné nakládání s bioodpadem ze zahrady

Spadané listí, ostříhané větvičky, zbytky zeleniny a ovoce, ostříhaná odumřelá nadzemní část trvalek z jarního úklidu – to všechno často končí v plastových pytlích a odváží se ze zahrady pryč.

A místo toho nakupujete pytle se substráty nebo borkovou mulčí.

Při tom je to skvělý vstupní materiál pro výrobu vlastního kompostu nebo štěpky – recyklované přírodní hmoty, která v zahradě dobře poslouží. 

Kompostem můžete každé jaro pohnojit okrasnou i užitkovou zahrádku, v silnější vrstvě ho využijete i jako mulč. Štěpku pak uplatníte k mulčování. Své čestné místo ale najde i jako jedna ze složek připravovaného kompostu nebo jako jedna z vrstev vyvýšeného zeleninového záhonu .-)

Přešlap 8: zahradě chybí "tajemství"

Co je to vlastně zahrada s „tajemstvím“? 

Procházet takovou zahradou je jako číst knihu. Vidíte právě jen ty dvě strany, které zrovna čtete. Další čekají na to, až otočíte list. V dobré knize se s každou další stranou propadáte stále více do děje a nemůžete se dočkat té další.

Se zahradami s „tajemstvím“ to není jiné. Nikdy ji nevidíte celou. Abyste ji poznali, musíte vstoupit a jít stále dál, až kam vás klikaté pěšiny zavedou. V takové zahradě máte velkou chuť objevovat. A pak se na chvíli „zašít“ a ukrýt se tak před zrakem celého světa kolem vás 🙂

Zahrada bez „tajemství“ nemá „hloubku“. Působí fádně a i velká zahrada je pak „přečtená“ během prvních pár desítek vteřin. Ničím vás nepřekvapí, neláká k objevování, ani posezení a nudí.

Přešlap 9: nevhodná péče o rostliny

Nákup zdravých a vhodných rostlin, dobrá příprava záhonu, stejně jako samotné vysazení rostlin představují dobrý základ pro hezkou zahradu.

Nejsou ale zárukou dlouhodobě krásné a zdravé zahrady.

Většina zahradních rostlin bude vyžadovat dříve či později nějakou další péči. Pokud ji zanedbáte, nebo naopak v dobré víře přeženete, může vás zahrada nepříjemně překvapit.

Pozitivně ovlivníte výsledek hlavně dvěma zahradními činnostmi – správným hnojením a jeho načasováním a správně provedeným a načasovaným řezem dřevin.

Přešlap 10: špatné nakládání s trávníkem

Kdy už v české kotlině konečně odzvoní zvonec snu o bezchybném „anglickém“ trávníku, který je v našich klimatických podmínkách tak náročně udržovaný při životě v rozpáleném létě?

Je to nejen nákladné, ale hlavně neekologické i nezdravé.

Mějte přírodu, jejíž jste součástí, trochu víc rádi. Přijměte její zdánlivou nedokonalost – třeba vykvetlou pampelišku, sedmikrásku nebo jetel v trávníku. 

A vyměňte metr, kterým poměřujete její kvalitu. Nepotřebuje téměř žádnou péči, potěší vaše oko, sluší jí to i na talíři a zvládne mnohem lépe i sucho.

A pokud přeci jen toužíte přírodě trochu pomoci, zkuste to s mechanickými pomocníky 🙂 

Poznáváte se aspoň v některých z nich?

Pak nezoufejte a dejte věci do pořádku. Máte teď jedinečnou příležitost vše dobře promyslet a hned v další zahradnické sezóně můžete začít zahradu měnit k lepšímu 🙂

Pro začátek využijte těchto tipů a rad:

  • udělejte malou zahradní inventuru a sesaďte k sobě rostliny do větších stejnorodých skupin alespoň po 3 - 5 kusech (to platí především pro trvalky a nižší keře),
  • trvalky nebo menší keře, které máte pouze po jednom kuse od každého, dokupte a dosaďte v potřebném množství,

Hotovo? Tak pokračujte dál 🙂

  • investujte svůj čas, energii a případně peníze na dobrou přípravu záhonu - dobře jej odplevelte od vytrvalých plevelů, odstraňte travní drny, rozmělněte a případně vylehčete půdu a doplňte živiny,
  • přestaňte už konečně mučit svůj trávník střihem těsně nad zemí a herbicidy a naopak mu dopřejte hlavně během horkých a suchých období větší výšku, aby si dokázal udržet více vláhy.

A konečně:

  • představte si, že jste návštěvníkem své vlastní zahrady. Vstupujete brankou dovnitř zahrady. Vidíte jasně až na její druhý konec a do stran? Nebo naopak zvažujete, kterým směrem se vlastně vydat, abyste mohli prozkoumat všechna tajemná zákoutí své zahrady? Projděte si v klidu celou zahradu a zvažte, kde a jak v ní můžete uplatnit prvek tajemství . I malá zahrada může mít svá "tajemství" - klidné zákoutí skryté zrakům ostatních, malé posezení na lavičce na druhém konci zahrady, růžemi porostlý altánek nebo zadní vrátka, o kterých ví jen ten, kdo je objeví 🙂

A taky mi nezapomeňte do komentářů pod článkem napsat, který z přešlapů se týká právě vaší zahrady nebo se mi pochlubit a poslat e-mailem fotky zahrady před a po úpravách .-) 

Víte i o dalších velkých českých „neřestech“ v zahradách? Svěřte se svými postřehy a pohledem na věc.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Bez pažitky ani ránu – v kuchyni i zahradě

Šnytlík a kuchyně

Bez pažitky známé také jako šnytlík se neobejde snad žádná česká hospodyňka. U nás třeba nechybí v letní vaječině, ale časté uplatnění najde i na pořádném krajíci chleba s máslem nebo pomazánkou obloženým rajčetem nebo zeleninovém salátu 🙂

Oproti cibuli, se kterou ji pojí příbuzenský vztah, pažitka chutná a voní jemněji. Možná i to je důvod, proč ji milují i naše dvě děti. Dokonce tak, že si ji chodí na záhon i samy stříhat 🙂 

TIP 1: Jedlé jsou nejen listy pažitky, ale i její květenství

Jedlá je nejen nať, ale i květenství pažitky, které můžete použít i jako dekoraci různých jídel. Vůbec tedy nevadí, když vám pažitka vykvete .-) Navíc to, co nesníte, může i dál zdobit bylinkový, ale i trvalkový záhon.

Pažitka v trvalkovém záhonu

Sama mám proto vysazeno několik trsů pažitky i v okrajových částech trvalkového záhonu poblíž terasy. V této době je pažitka mimořádně krásná.

Kvete poměrně dlouho, od května až do srpna.  

A v záhonu si dobře rozumí i s o něco většími květenstvími okrasných česneků, nad jejichž vysazováním v okrasných záhonech se dnes už nikdo nepozastavuje.

Chcete-li tedy nenáročnou nižší trvalku, zaběhněte si do zahradnictví pro pažitku .-) Já s ní automaticky odcházím domů po každé své návštěvě zahradnictví 🙂

TIP 2: Chcete ušetřit a vysadit větší množství rostlin najednou? Stačí rozdělit velký trs pažitky do několika menších, dobře se ujmou i docela malé trsy o průměru kolem 2 centimetrů.

Nektar z květenství pažitky je oblíbenou pochoutkou včel. Vysazením většího počtu rostlin ve své zahradě tak uděláte něco nejen pro sebe (pažitka je považována za velmi zdravou), ale i pro přírodu ve svém okolí.

A otázka na závěr? Kolik trsů pažitky ve své zahradě máte a kde u vás "bydlí" - mezi ostatními bylinkami, v užitkovém zeleninovém záhonu... nebo našla místo i v trvalkovém záhonu mezi ostatními kytičkami ?

Jsem zvědavá na vaše komentáře 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Tulipány, které chytnou za srdce

Z těchto tulipánků skupiny Viridiflora, pro kterou je typické zajímavé zelené žíhání na okvětních plátcích, jsem unešena.

Vysadili jsme je spolu s naším Jiříčkem loni na podzim do mého mladého „růžového“ kopečku v zahradě a nemohu se na ně vynadívat.

Pokračovat ve čtení „Tulipány, které chytnou za srdce“