MŮJ ZAHRADNÍ PŘÍBĚH

Pod rukama mi roste zahrada mých snů. Zahrada, která hýbe všemi lidskými smysly. 

Nejen našima očima, ale také ušima, nosem, rukama či ústy užíváme toho, co nám naše zahrada nabízí. Máme ji rádi my, ale líbí se i lidem, kteří ji navštívili či jen viděli na fotografiích.

Jak vypadá taková zahrada, která hýbe všemi lidskými smysly? 

V různých časových úsecích v ní paní příroda maluje celým spektrem barev své pomyslné malířské palety a najdete v ní mnoho tvarů a struktur. Je příjemné přejet lehce dlaní přes sametově měkké lístky čistce vlnatého. Nebo jen prohrábnout prsty jemné, dlouhé listy či květenství okrasných travin, které se tak půvabně pohybují, zafouká-li větřík. 

Také to v ní žije!

S prvními jarními dny posloucháme veselé ptačí švitoření. Koncem jara s dětmi pozorujeme na kamenech se vyhřívající ještěrky. Celé léto i na podzim to pak u nás bzučí jako v úlu a těšíme se z poletujících motýlů.

Zahrada i krásně voní.

Stačí promnout mezi prsty lístky máty, tymiánu, meduňky, jen tak si přivonět ke královně květin či se zlehka otřít nohama o keříky levandule. Návštěvník má další příjemný důvod k tomu, proč v ní ještě alespoň na chvíli pobýt.

A konečně má zahrada alespoň trochu „zahýbat“ i našimi chutěmi.

Říká se, že láska prochází žaludkem. Naši lásku k zahradě utvrzujeme hrstí lahodných zelených hrášků, které s dětmi sbíráme na našem zeleninovém minipolíčku. Ale také miskou jahod, malinoostružin, borůvek a dalších, i méně známých sladkých bobulí k snědku. Prvními jablíčky, kterými nás začínají obdarovávat naše mladé jablůňky a dalším „v malém a pro radost“ pěstovaném ovoci či zelenině.

Takovou zahradu buduji. Sama jsem stála u jejího zrodu od prvních nákresů a následně vypiplala každou rostlinku, kterou jsme do ní s manželem vysadili. S trochou nadsázky bych mohla říci, že se mi naše zahrada stala třetím dítětem. Když se dnes vracím při procházení fotek z té doby zpátky myšlenkami v čase, zda se až k neuvěření, kolik cesty už naše zahrada od svých prvních krůčků ušla. 

Se získaným know-how a zkušenostmi dnes pomáhám budovat kvetoucí zahrady i dalším jejím příznivcům. Zpracovávám návrhy takto pojatých zahrad. A vedu jejich majitele krůček po krůčku při jejich realizaci, ale i péči o ně.

Jaké to ale bylo na začátku?

Když jsme se v lednu 2011 nastěhovali do našeho nového domu postaveného v malé vesničce v podhůří Beskyd, začali jsme přirozeně přemýšlet i o tom, jak by měl vypadat zbytek parcely, na níž stojí. Nabízela se možnost využít služeb profesionálů, kteří vzhled zahrady navrhnou a případně i zrealizují.  

Ačkoliv jsem byla do začátku vybavena minimálním know-how ohledně zakládání nové okrasné zahrady a péče o ni, rozhodla jsem se vzít osud naší budoucí zahrady plně do svých vlastních rukou. Nejen navrhnout podobu zahrady, ale rovněž podle návrhu zrealizovat výsadbu a následně péči o ni.

Velkou část života jsem do té doby prožila ve městě a bydleli jsme v bytě. Snad každý týden jsme ale jako děti navštěvovaly babičku a dědu v jejich rodinném domě se zahradou. A když mi bylo něco přes deset let, rozhodli se mí rodiče koupit spolu s kamarády zahradu o rozloze téměř 4000 m2.

V době, kdy ji kupovali, byla plná vzrostlých ovocných stromů. Rodiče se rozhodli začít pěstovat vlastní zeleninu, pokračovat v pěstování ovoce a kromě užitkové zahrady pomalu budovat i okrasnou část zahrady. My děti jsme byly celou dobu u toho a i nás rodiče postupně zapojovali do plnění povinností spojených s péčí o zahradu.

Později jsem se během posledního ročníku studií na VŠ od rodičů odstěhovala do bytu k mému budoucímu muži a kontakt se zahradou pak byl po nějakou dobu minimální. Řada znalostí a dovedností získaných od rodičů a prarodičů během mého dětství a dospívání ale zůstala uložena někde hluboko v mozkové kůře. Aby mnohem později byla znovu objevena a využita.

S odstupem času vnímám již od dětství budovaný vztah k zahradě a všemu, co k péči o ni patří, jako velkou výhodu při zakládání vlastní zahrady .

Zahrada založená metodou pokus-omyl

Znalosti nejchutnějších odrůd jablek či toho, jak vypěstovat pěkná rajčata vám však příliš nepomohou, rozhodnete-li se navrhnout a zrealizovat okrasnou zahradu. O okrasnou zahradu sice rodiče usilovali, ale tak jako řada jiných postupovali „osvědčenou“ metodou pokus-omyl.

Realizace okrasné zahrady se tak v jejich případě protáhla na několik desítek let. Během této doby některé rostliny zahynuly. Jiné doslova obešly celou zahradu, než pro ně rodiče našli to správné místo. Takové, kde budou nejen dobře vypadat, ale i prosperovat a zapadat do celku jako takového.

Když jsme s mužem u naší zahrady řešili, zda v případě návrhu zahrady i jeho následné realizace využít služeb profesionálů, byla vedle finanční otázky zkušenost mých rodičů a nejbližšího okolí jedním z hlavních faktorů ovlivňujících naše rozhodování. Možná i proto jsem byla ta skeptičtější z nás dvou a hlasovala pro odborníky.

Vlastní koncept zahrady a jeho realizace

To, co jsem se doma naučila o zahradě, jsem brala jako samozřejmost. Měla jsem pocit, že bez nějakého zázračného receptu zahradních architektů a zahradníků „jak na to“, není v našich silách vybudovat krásnou za hradu svépomocí a s vlastními nápady. Dnes jsem svému muži neskutečně vděčná za to, že ve mně a mé schopnosti tehdy věřil natolik, aby mne přemluvil. A já se nakonec vydala cestou vlastního konceptu zahrady, který mi poté pomohl uvádět v život.

Původně jsem vystudovala vysokou školu i pracovala v oblastech naprosto jiného zaměření. Musela jsem tak strávit s naší tehdy dvacetiměsíční prvorozenou dcerkou Viktorkou na klíně stovky hodin studiem charakteristických vlastností dřevin, trvalek i krátkověkých rostlin a podmínek, které potřebují k tomu, aby dobře prosperovaly. Proniknout jsem ale musela i do základů projektování zahrad. Budovala jsem a následně rozšiřovala základnu svých znalostí o další know-how spojené se zakládáním a péčí o zahrady.

Zúročila jsem i zkušenosti svých rodičů při zakládání a realizaci jejich zahrady. Výsledkem bylo grafické zpracování návrhu naší zahrady, podle něhož jsme pak postupovali při výsadbě.

Kvetoucí zahrady jako nové profesní téma

Tímto návrhem vlastní zahrady a výsadbou však nic neskončilo. Zahrady se staly mým velkým tématem. A já dále, s tím jak zahrada rostla a vyžadovala péči a údržbu, obohacovala své „zahradnické“ know-how o další, zejména praktické dovednosti a vlastní zkušenosti. Začala jsem také vážně přemýšlet o novém směru, kterému se chci profesionálně věnovat po ukončení mateřské. Nabídla jsem tedy svou pomoc rodině, kamarádům, známým.

A přišly první příležitosti ukázat a otestovat, co ve mně je a získat další cenné praktické zkušenosti.

Řešili jsme spolu výsadbu „na zelené louce“. Ladili jsme osázení zahrady zrealizované profesionální zahradní firmou tak, aby lépe odpovídalo představám majitelů. Překopali jsme stávající, nevhodně pojatou mladou výsadbu zrealizovanou s dobrými úmysly samotnou majitelkou.

Tisíce kilometrů nás dělily při řešení nové podoby předzahrádky u jednoho domku v Itálii. Vybrali jsme vhodné trvalky k osázení malého zahradního rabata v okolí domu. Dumali jsme nad renovacemi starších zahrad a řešili jejich nové uspořádání vč. zakomponování původních vzrostlých dřevin. Našli jsme řešení pro zahradu s „hendikepem“. Učili jsme se spolu správně řezat dřeviny…

Jsem ráda za příležitosti, kterých se mi dostalo. Věřím, že jsem důvěru, kterou ve mě mí první klienti měli, nezklamala. Někteří se vrátili opakovaně. Jiní mě podpořili tím, že mé služby doporučili svým známým, se kterými jsem navázala další spolupráci. Se vznikem těchto webových stránek i facebookového profilu Kvetoucí zahrady si ke mně našly cestu i desítky dalších. 

Miluji zahrady, které hýbou všemi lidskými smysly. Své zkušenosti a znalosti o kvetoucích zahradách předávám dál. Postupně jsem si vybudovala funkční systém spolupráce s mými klienty. Pomáhá mi mezi majitele zahrad šířit osvětu a vysvětlovat principy, na nichž je založena myšlenka „kvetoucí zahrady“.

Poskytuji jim na této cestě nejen služby v oblasti zpracování návrhu kvetoucí zahrady. Ale také pomoc člověka, který se jim stane průvodcem a rádcem, rozhodnou-li se vzít alespoň část zodpovědnosti za svou vlastní zahradu sami na sebe. A ušetřit jim tak čas, energii i peníze, které jsem musela kdysi investovat do budování kvetoucí zahrady já sama.

Vznikají tak díky tomu rodinné zahrady, které jsou nejen krásné a „jedlé“, ale tím, že pomáhají vytvořit příznivé podmínky pro užitečný hmyz a ptactvo, mají navíc pozitivní dopad na naše životní prostředí. 

 


Share This: