Archiv rubriky: Rozhovor

Realizovaný sen: Rozhovor s majitelem zahrádky jako dlaň

Každá zahrada má svůj příběh

Dnes vám přináším jeden z těch, které mi zvlášť přirostly k srdci – příběh malé zahrady o rozloze 115 m², která se z neudržovaného prostoru postupně proměnila v kvetoucí oázu, plnou jedlých rostlin a míst pro odpočinek.

S jejím majitelem jsme se společně pustili do navrhování, plánování a on pak následně i do samotné realizace, a dnes se můžeme ohlédnout zpět a porovnat, jaké to bylo na začátku a kde jsme teď.

Zahrada patří k jednomu ze spodních bytů nízkopodlažního domu poblíž Brna – a i na takto malé ploše dokázal vytvořit pan Radim Tomášek oázu klidu a krásy.

Čelili jsme hned několika výzvám.

Původní, nevhodně zvolenou vegetaci bylo třeba z větší části odstranit. 

Na malé ploše jsme taky museli skloubit hned několik funkcí – hlavní posezení na malé terásce u domu, užitkové rostliny, vytvoření druhého posezení u přenosného ohniště dál od domu a zajištění většího pocitu soukromí. 

Z výsledku jsme nadšení.

Na majitele prozradím, že je to pracovitý a sportovně založený mladý muž, který má vášeň pro pěstování. Už dříve, než měl svou zahradu, se na balkónu věnoval pěstování rajčat a ovocných keříků. To se dneska jen tak nevidí! .-)

A když doplním, že jsem jeho mamince před 5 lety navrhovala „pokojíčkovou“ zahradu ve Velké Bystřici, budou minimálně ti, kteří mne sledují pravidelně na Facebooku a Instagramu, „doma“. Hančinu půvabnou zahradu jsem vám představovala už několikrát a vždy se vám líbila. A její syn si v nasazení rozhodně nezadá! Asi to mají v genech 🙂

V rozhovoru vám pan Radim Tomášek prozradí, proč se rozhodl zapojit odborníka, jaké výzvy na něj čekaly během realizace, co mu při práci nejvíce pomohlo, ale i jaké má plány do budoucna.

Pojďte se podívat, jak probíhala cesta od prvního náčrtu až po dnešní podobu zahrady, která mu každý den přináší radost.

Proč jste se rozhodl přizvat ke spolupráci v souvislosti se zahradou odborníka? Jaké byly vaše hlavní motivy?

Já se vrhnul do koupi bytu s malou zahrádkou o výměře 115m2, která byla dost neudržovaná a nic na ní nedávalo smysl. Co s ní? Obecnou představu jsem měl, ale to k celkovému rozplánování zahrady nestačí. Vzhledem k malé výměře se nedalo jít cestou postupného osazování.

Na malém prostoru do sebe musí všechno přesně zapadat. Zahrada by měla sloužit dlouho, proto bylo jasné, že bude nejlepší, když se do návrhu pustí odborník.

S vámi už dříve spolupracovala mamka, které jste taky dělala zahradu, takže jsem věděl, do čeho jdu, co dostanu – a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. 

Pokud byste se mohl vrátit v čase, rozhodl byste se stejně, nebo byste se pustil do realizace zahrady raději sám bez zpracovaného projektu?

Jednoznačně bych se rozhodnul stejně, tedy nechat si od vás zpracovat projekt.

Představivost a kreativita – co za rostliny zvolit, kam je umístit, co kde bude a nebude růst, jak spolu všechno propojit – to rozhodně nepatří mezi mé přednosti.

Bez plánu, který jsem od vás dostal, bych se dodnes do zahrady asi pořádně nepustil, nebo by byla v dost neuspokojivém stavu. Prostě bych nevěděl, co s tím.

Sem tam bych určitě něco vysadil, přidal lavičku, keř nebo vyvýšený záhon, ale celkově by to nedávalo smysl a prostor by nebyl správně využitý. Naopak s osazovacím plánem ještě ve stádiu připomínkování bylo jasné, že i s poměrně malou zahradou se bude dát zahrát velké divadlo. 

Jaká jste měl očekávání před tím, než jste se do spolupráce se mnou pustil? Ať už, pokud jde o komunikaci, výstupy, tak vaše představy ohledně zahrady.

Po jaké zahradě jste toužil, jakou zahradu jste si chtěl na svém pozemku "zhmotnit"?

Věděl jste jasně, co chcete, nebo jste znal jen hrubé obrysy toho co "ano" a co "ne", případně neměl jste vůbec žádné představy a preferoval jste, že s něčím přijdu já?

Zpočátku jsem měl zidealizovanou představu, že potřebuju jenom plánek, kam mám co vysadit, a tím bude velká část hotová. Že pak už se jenom zlikviduje nepotřebná část stávajících rostlin, koupí se a vysadí pár keřů a trvalek. 

Tento plánek tak byl v začátku alfou a omegou, kterou jsem k realizaci potřeboval. Dostat doporučené rozvržení zahrady spolu s rostlinami, které tomu odpovídají. Až časem se ukázalo, že k poctivé a neodfláknuté realizaci potřebujete mnohem více, než jen plánek.

Moje dřívější zkušenosti se zahrádkařením byly prakticky nulové, ale zároveň jsem věděl, že se do takové zahrady chci pustit. 

Základní představou bylo mít zahradu, která se i přes malé rozměry přirozenou cestou trochu oddělí od okolních zahrádek, bude kvést a bude v ní spousta keřů a dalších rostlin, jejichž plody se dají sníst. Ano, taková jedlá zahrádka. Jahody, maliny, angrešt, rybíz, rajčata a další zelenina. 

K tomu terasa, gril a bouda na nářadí. Doplněné o keře a trvalky tak, aby vznikl smysluplný celek, kam se člověk každý den rád podívá a odpočine. 

A jaký byl váš pocit, když jste viděl návrh poprvé? A co vás třeba na návrhu nejvíce nadchlo nebo zaujalo?

Při prvním pohledu na plánek pro mě bylo obtížné se zorientovat. Koukal jsem na čtverec představující zahradu a v něm byla spousta koleček a podobných tvarů představující keře a trvalky. To jsem si uměl představit až později, když jsem si je všechny dohledal na internetu.

Nejvíc mě překvapilo, kolik se do malé stometrové zahrady dokáže vejít rostlin. K tomu terasa, pergola, bouda, ohniště, vyvýšené záhony – co bylo nejlepší – chodníček procházející celou zahradou. 

Zdánlivá drobnost, ale jak se později ukázalo – dá se díky němu projít celou zahrádkou, všechno je na dosah a ocenily to i děti, které se tam honily dokola a schovávaly. 

V neposlední řadě jsem tam našel ještě víc ovocných keříků a rostlin, než jsem doufal, že by se tam mohlo vejít. Nádhera.

Jak probíhala spolupráce?
Chybělo vám něco (např. informace, více setkání, atd...,
co by vám ještě více pomohlo nebo usnadnilo práci?

Hodně mě překvapilo, když jsem si teď pro připomenutí otevřel e-maily, kolik jsme toho spolu řešili. Ať už v průběhu přípravy projektu nebo poté. 

Vážím si toho, že všechny moje dotazy a připomínky byly rychle vyřešeny, na ničem jsme se nezasekli a vše rychle plynulo ke zdárnému konci (tedy spíše mému začátku). Upřímně nevím, co bych si mohl přát více. 

Co se týče přípravy, pochopila jste přesně mé zadání, a tak stačilo doladit jen pár drobností. Jako je velikost terasy, jak by měla vypadat „odpočinková“ plocha vedle ní nebo zda minikiwi na celé jedné straně plotu částečně nevyměnit za něco jiného pro větší rozmanitost.

Na všechny tyto dotazy se mi dostalo rychlého zdůvodnění a možností alternativy a mohl jsem si vybrat. 

Hodně nápomocná byla i možnost konzultace až v průběhu prací na zahradě. Třeba u výběru alternativního kultivaru, pokud daná trvalka nebyla nikde k sehnání. Nebo kolik do zahrady dosypat kompostu. Teď už vím, že je třeba nešetřit a pár vozíků ho dovézt, pokud je původní hlína ve špatném stavu.

Nechal jste si zpracovat kromě návrhu osázení i 3D vizualizace navržené výsadby. Byly pro vás užitečné?

Už od začátku jsem tušil, že i když budu mít připravený osazovací plánek, nebudu si to umět představit. Jahody nebo levanduli poznám, ale většinu keřů a trvalek ne. Nevím, jak jsou které rostliny vysoké, jak se rozrostou apod.

Připlatit si za 3D vizualizaci pro mě proto byla jasná volba. Výsledek je třeba brát trochu s rezervou, ale pro představu, jak bude zahrada nakonec vypadat, určitě stačí. Aspoň pro nás, kteří si to jinak představit neumíme.

Do realizace jste se pustil po zpracování návrhu zahrady sám. Co pro vás bylo nejtěžší?

Po obdržení projektu přišlo to správné vystřízlivění. Do této chvíle jsem prakticky neřešil, co za práce bude potřeba udělat a do jaké míry to bude náročné.

Najednou stojíte na terase původní zahrady a přemýšlíte, jak vyřešit jednotlivé problémy. Nejhorší byla asi příprava – likvidace původního porostu, jezírka, skalky, staré terasy, zrytí půdy nebo vykopání větší díry pro budoucí terasu.

U malé zahrady je navíc problém s přístupem. Je potřeba dovážet a odvážet různý materiál. Ač se to nezdá, jen kompostu padlo do zahrady asi 5 tun, protože hlína byla nic moc. Něco zarýt do půdy, něco na zamulčování.

Pak už začíná ta příjemnější práce – vysazování nových keřů, trvalek a dalších rostlin. Tedy pokud je dokážete sehnat. Součástí dodaného plánku výsadby byl i soupis všech rostlin, ale málokdy seženete přesně ty, které potřebujete. Takže stále dokola objíždíte zahradnictví a čekáte na to správné naskladnění.

A jak se váš pohled na práci na zahradě (realizaci projektu) změnil? Co byste dnes poradil někomu, kdo začíná podobně jako vy, na co se připravit?

Časem se všechno ustálí. Zjistíte, kde koupit kompost, kde si půjčit vozík, které zahradnictví má jakou nabídku. I svaly v těle posílí, práce jde najednou lépe od ruky a jak uvidíte první zrealizovaný kousek zahrady, třeba někde v rohu, přidá to sil a najednou se těšíte na každý další kousek, který přijde.

K tomu můžu doporučit ještě jednu věc – pravidelně si zahradu foťte. Když se na ni díváte každý den, rozdíly nejsou patrné. To se ale změní když vytáhnete týden nebo měsíc starou fotku. Najednou zjistíte, jak práce od minula pokročily.

Co vám při realizaci nejvíce pomohlo/usnadnilo práci?

Nemohu opomenout vaši pomoc, kdy i s odstupem po vypracování projektu jste mi ochotně poradila, s čím jsem si nevěděl rady.

Spolu s vámi mi nejvíc pomohla mamka, která už má (o něco větší) realizaci za sebou, všechno zná a není nic, s čím by nedokázala poradit. A samozřejmě rodina na pracovních brigádách, když bylo potřeba více rukou. 

K tomu bych zmínil i zahradnictví Flos, jejichž nabídka trvalek je neuvěřitelná. Než stále dokola objíždět okolní zahradnictví, radši si vezměte větší auto a vyrazte klidně přes celou republiku na velký nákup.

Jak jste s výsledkem aktuálně spokojen?
Jak byste ve stručnosti zhodnotil výsledek své dosavadní práce/úsilí?
A taky, co Vás v zahradě aktuálně nejvíce těší?)

Ve stručnosti výsledek překonal všechna očekávání a i přes výše zmíněné komplikace to stálo určitě za to.

Nejlepším měřítkem hodnocení může být to, že snad každý den, když přijedu z práce, mě to do zahrady přitáhne. Podívat se, zkontrolovat, utrhnout něco k snědku nebo se jen natáhnout na terasu. 

A uznávám, že bez zpracovaného plánku bych takovou zahradu nedokázal vytvořit ani po letech.

Máte ještě nějaké další plány, pokud jde o vaši zahradu?

Stále mě trochu straší dřevěný plot, který má stát na jedné straně zahrady namísto menších a nevzhledných tújí. Nicméně se nedá stihnout všechno hned a je třeba si něco nechat i na příště.

Aktuální plány jsou spíše o tom zahradu udržovat, aby přežila. Zezačátku koukáte na samostatné trsy trvalek a přejete si, aby už vyrostly a vykvetly.

Teď už je práce trochu opačná a je potřeba se naučit, jak některé rostliny udržet na místě. Některé se rychle množí a za chvíli by pohltily celou zahradu, jiné zase začnou v létě polehávat, takže se kolem nedá projít. Je potřeba se se zahradou naučit pracovat.

Zmínil jste údržbu v dalších letech, která přichází po realizaci výsadby.
Máte informace, "jak na to"? Nechybí vám nic?
Jak se plánujete o zahradu do budoucna starat?
Máte v souvislosti se zahradou z něčeho obavy, že byste nezvládl?

Údržba v dalších letech mě zároveň trochu děsí a zároveň se na ni těším. Je mi jasné, že to bude zase spousta práce, ale po každodenním sezení u počítače v práci jsem rád, když můžu jít něco dělat ven.

V tuhle chvíli zatím těžko říci, co mě všechno čeká. Jasně, vše pravidelně stříhat, doplňovat kompost jako mulč, poradit si se mšicemi a dalšími žrouty, zalévat a plet. 

To jsou pro mě drobnosti a jestli přijde něco horšího? Nevím, dopředu to neřeším. Stejně jako u dosavadního průběhu si myslím, že je lepší se nestresovat dopředu, ale radši počkat, co přijde, a vyřešit to až pak. 

Doporučil byste po zkušenostech, které máte, svým známým, rodině ap., kteří by řešili zahradu, spolupracovat s odborníkem, který pro ně připraví projekt zahrady?

Asi záleží, co kdo od své zahrady očekává, jakou má představivost a možnosti. Pokud to někdo myslí vážně a nepovažuje zahradu jen za nějakou volnou plochu kolem domu, která mu zbyla, tak určitě ano.

Myslím si, že náklady na zpracování projektu nejsou (minimálně ze zkušeností u vás) nijak přehnaně drahé, přitom jsou jednorázové a zahrada bude dělat radost dlouhé roky.

Pokud jde o samotnou realizaci - doporučil byste po svých zkušenostech realizaci svépomocí nebo spíše zahradní firmu? Zvládne to podle vás s podklady a radami, které jste měl k dispozici, i člověk bez větších zkušeností se zahradou?

Za sebe bych doporučil realizaci vlastníma rukama. Odložíte telefon, zapomenete na běžné starosti a paradoxně si odpočinete, protože hrabání se v hlíně je úplně jiná činnost než běžně děláme.

S podklady od vás a s internetem se postupně naučíte nové věci. Ano, není to hned, něco určitě pokazíte, něco budete muset předělat, ale není důvod to nezvládnout. 

A to hlavní na závěr – můžete na sebe být hrdí, že jste to všechno zvládli sami. O to větší radost budete mít a to víc si zahrady budete vážit.

Realizace zahrady, ať už malé nebo velké, je vždy cestou plnou výzev, objevů a radosti. Tento příběh ukazuje, že s promyšleným návrhem a odhodláním se i z malé plochy dá vytvořit prostor, který majiteli přináší každodenní potěšení a klid. Spolupráce se specialistou umožnila využít každý metr čtvereční zahrady na maximum a vnést do ní harmonii a smysluplnost.

Doufám, že vám tento rozhovor poskytl inspiraci a motivaci k tomu, abyste se i vy nebáli proměnit své zahradní sny ve skutečnost. Ať už se rozhodnete pro odbornou pomoc, nebo do realizace půjdete sami, důležité je, aby zahrada byla místem, kam se budete vždy rádi vracet. Protože právě to je to, co ze zahrady dělá skutečný domov.

A co vy?

Přemýšleli jste někdy o tom, jak by vaše zahrada mohla vypadat s odbornou pomocí?

Nebo jste naopak spíše zastánci realizace svépomocí od nápadu po výsadbu a následnou údržbu?

Podělte se s námi o své zkušenosti a názory v komentářích.

Ráda uslyším i vaše příběhy nebo třeba i to, s čím si v zahradě právě nevíte rady!

Těším se na vaše komentáře 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Trendy přejí přirozenosti a je to dobře.

Zahrada obklopuje náš dům. Zahrada hodně vypovídá o tom, jací vlastně jsme, jaký je náš životní styl i třeba to, jaký máme vztah k přírodě.

Na sklonku léta mě vyzpovídala reportérka Zpravodaje Mikroregionu Frýdlantsko – Beskydy a bavily jsme se spolu mj. i o tom, jaké jsou trendy i nešvary dnešních zahrad.

V dnešním příspěvku přináším přepis celého rozhovoru, který vyjde na pokračování v zářijovém a říjnovém čísle Zpravodaje mikroregionu Frýdlantsko -Beskydy. 

Věřím, že se mi díky němu podařilo zodpovědět i na některé osobnější otázky, které mi od vás chodí do e-mailové pošty nebo mi je pokládáte na fanpage Kvetoucí zahrady na FB a Instagramu.

Jak jste se k této profesi vlastně dostala?

Mám vystudovanou ekonomickou fakultu na VŠB-TUO a je fakt, že jsem se po škole víc než sedm let zabývala až už v soukromém sektoru, tak veřejném sektoru dotačním managementem a poradenstvím pro podnikatele, neziskové organizace a municipality. 

Částí svého úvazku jsem byla i lektorem a vlastně jsem skoro celé dny pracovala. Ve volných chvílích jsem hodně sportovala, ale na nic víc jsem neměla čas. 

Jenže pak přišly děti a nám bylo s manželem jasné, že musí přijít změna. S rodinou se mění priority, a já už jsem rozhodně nechtěla trávit tolik času v práci. Začala se rodit myšlenka, že bych mohla začít podnikat a přitom snad lépe skloubit svou práci s rodinou i mnoha zájmy, které mám.

A tak jste se rozhodla pro návrhy zahrad?

Samozřejmě jsem chtěla, aby mě podnikání i bavilo. Měla jsem pocit, že v předchozí profesi začínám vyhořívat a potřebuji nějaký nový impulz a výzvu. Říkala jsem si, že když už jít do rizika začít pracovat „sama na sebe“, musí to být v oblasti, ke které mám velmi srdeční vztah. 

A protože vše, co se točilo kolem zahrad, tuto podmínku splňovalo a manžel mě v mém trochu odvážném a bláznivém nápadu začít pracovat jako zahradní designér podpořil, rozhodla jsem se, že zkusím přetavit svého koníčka do „koně“. Byť to pro mne znamenalo velké vykročení z bezpečí mé „komfortní zóny“.

Jaká je cesta od dotačního managementu k zahradám?

Samozřejmě těžká. O tom, že bych šla studovat zahradní architekturu na další vysokou školu, bohužel nemohla být řeč. Zahradní, resp. krajinářskou architekturu u nás můžete studovat pouze v rámci denního studia, dálkově to nejde. Zahradnická fakulta je navíc v Lednici na Jižní Moravě, což s malými dětmi nepřipadalo v úvahu.

Začala tedy navštěvovat různé profesně zaměřené semináře a workshopy, studovala jsem a učila se vlastně za pochodu nejen z odborné literatury, ale i od těch nejzkušenějších, kteří v oboru pracují už desetiletí. Ke všem takovým chovám velký respekt. Teoretická základna, kterou studenti na škole získají, je důležitá, ale bez potřebného propojení s každodenní praxí podle mě nestačí.

První zkušenosti jsem sbírala nejprve ve své vlastní zahradě, ještě když jsem byla na mateřské. Testovala jsem si teorii v praxi. A hodně se v ní pro svou novou profesi naučila. Třeba i to, že vždy nemusí stoprocentně platit to, co je psáno. Často záleží na souhře více faktorů. Zahrada je živý organismus, nefunguje vždy podle „norem“, umí překvapit.

Naše zahrada je vlastně mým prvním projektem, který jsem zpracovala. Určitě v ní vidím při zpětném pohledu nedokonalosti, některé věci bych dneska udělala jinak, ale současně bych ji ani za nic nevyměnila 🙂 Je jako mé třetí dítě. A stejně jako své děti milujeme se všemi jejich silnými i slabšími stránkami, tak i svou zahradu mám ráda se všemi nedostatky, které na ní s odstupem času vidím.

Později jsem dala ve známost svým známým a rodině, že jim mohu se zahradou pomoci. Sbírala jsem zkušenosti, neustále se učila a učím se stále. Vzdělávání jsem vždycky brala jako celoživotní proces, který mě naštěstí pořád baví.

Díky prvním referencím se mé podnikání začalo rozjíždět. Počet klientů, se kterými jsem spolupracovala, začal růst i s tím, jak jsem si založila svůj web se zahradním blogem a fanpage Kvetoucí zahrada na Facebooku a Instagramu.

Dá se vůbec všechno o zahradách naučit? Každá je přece jiná, každá má jiné podmínky…

Ano, to je pravda. Každá zahrada je jiná, tak jako každý z nás je jiný. Naučit se dá mnohé, nejsem si ale jista, zda je možné celou zahradní problematiku postihnout v jedné osobě. Je to hodně široký obor, který má své specializace a to se ani nebavíme o propojení s krajinou a krajinářské architektuře. Spíš jde o to mít celkový přehled a umět se ve specifických situacích, kdy nám naše zkušenosti a znalosti už nestačí, obrátit na specialistu, který zná danou oblast do hloubky. Je to podobné jako v jiných profesních oblastech.

Navíc i názory na tu kterou záležitost se v čase i napříč oborem mohou měnit. Aby byla zachována v rámci oboru vysoká profesionální úroveň, vznikají ve spolupráci vysokých škol a profesních organizací na základě koncensu k různým problematikám doporučené standardy, které mají být určitým vodítkem pro práci v oboru. To je skvělá věc. Ale ani v tomto případě by nemělo jít o slepé následování doporučení.

Před pár týdny jsem byla na třídenním odborném workshopu s arboristickou tématikou na Jižní Moravě. Účastnili se ho i hodně zkušení arboristé, kteří pečují i o velmi staré stromy desítky let. Střídali jsme se na jednotlivých stanovištích v menších skupinách. Skoro na každém z nich různí lektoři dříve či později zmiňovali standard, který danou oblast řeší. A jedním dechem dodávali, že ať už se ve standardech píše cokoliv, není jimi možné ošetřit všechny situace, které v praxi nastanou a vždy je třeba v takových situacích uplatnit citlivý přístup ve spojení se znalostmi a praxí, aby se tato práce mohla dělat dobře.

Jaké jsou vlastně běžné zahrady u nás?

To je asi těžké hodnotit, jsou opravdu velmi různorodé. Tak jak se v nich odráží různé potřeby majitelů a vkus, časové, fyzické a finanční možnosti majitelů, ale taky různorodé podmínky k pěstování rostlin. Bez ohledu na to ale často vidím i na zahradách, které založili zahradníci, spoustu nešvarů. Naopak jsou i lidé, kteří si i sami dokážou založit pěknou a funkční zahradu.

Nešvary? Jaké to jsou například?

Jsou zahradníci profesionálové, kteří podle mého názoru nectí své řemeslo a podléhají trendům a zákazníkům plní na počkání některá přání, třebaže moc dobře vědí, že ta zvolená cesta není nejlepší. A dávají svým přístupem špatný příklad i laické veřejnosti.

Uvedu příklad. Mnoho lidí pokládá na záhony mulčovací textilii, kterou pak zakryjí mulčovací borkou nebo kačírkem, štěrkem… Na oko to možná vypadá pěkně, ale třeba pro trvalky je to peklo. Špatně prospívají, rozrůstají se pomalu nebo vůbec. Nesvědčí to ani dřevinám, které jsou sice odolnější, ale rozhodně se jim nedaří tak dobře, jak by mohlo. Textilie mají negativní vliv na dobré prokořenění a v důsledku toho i na pozdější stabilitu dřevin.

Tyto materiály sice mají póry a výrobci uvádí, že jsou prodyšné a dobře propouští vlhkost, ale časem se drobnými částečkami prachu ucpou a voda pak nemůže dobře dolů a ani se nemůže odpařovat. To je velký problém hlavně u těžších jílovitých půd obzvlášť v kombinaci se nedostatečnou přípravou záhonů před výsadbou. Citlivější rostliny to špatně snáší a mohou strádat nebo i uhynout.

Mulčovací textilie je velmi problematická i z pohledu života půdních mikroorganismů a žížal, které pomáhají udržovat půdu v dobré kondici. Časem tak půda zakrytá textilií degraduje a není tak kvalitní. Mnoho mých kolegů v té souvislosti mluví bez větších skrupulí doslova o „mrtvé“ půdě a jsou ze stavu takto založených zahrad, do kterých po letech přicházejí kvůli údržbě, kterou majitelé nezvládají, nešťastní.

Proč se to potom používá?

Protože si lidé myslí, že jim to přinese usnadnění péče o zahradu, že nebudou muset plít, že to bude bez práce. Ale praxe ukazuje, že tomu tak úplně není. Protože i v mulči rozprostřeném na mulčovací textilii, se mohou uchytit semena náletového plevele. A pokud se houževnatější kořínek prodere dolů i skrz textilii, bývá mnohem větší oříšek ho z ní dostat, než kdyby tam textilie nebyla.

A abych teď nebyla za pokrytce, sama jsem se touhle cestou, stejně jako mnoho dalších kolegů z oboru, kdysi vydala, když jsme zakládali vlastní zahradu, protože jsem to u zahradníků v okolí viděla. Velmi rychle jsem pochopila, že to byl krok nesprávným směrem a postupně jsem se pracně položené mulčovací textilie v zahradě zbavila.

Nové výsadby ve své zahradě i na veřejných prostranstvích, které jsem navrhla v naší obci, už zakládám zásadně bez mulčovací textilie. O tom, že takové výsadby s dobrou přípravou dobře prosperují i bez použití mulčovací textilie, se mohou přesvědčit lidé na vlastní oči.

Jaká je tedy správná cesta, jak mít pěkné záhonky?

Asi padesát procent úspěchu se skrývá za kvalitní přípravou. Spousta lidí si myslí, že zem postříkají totálním herbicidem, kterým se zbaví plevele a případně původního travního porostu, pak na ni položí mulčovací textilii, do které vystřihnou otvory pro rostliny vysazované do malých jamek, obsypou je kůrou nebo nějakým minerálním mulčem a mají vystaráno. Ale to není z dlouhodobého pohledu dobrá cesta.

Je třeba půdu dobře porýt nebo zorat, nebo pořádně provzdušnit rotavátorem. Méně kvalitní půdy pak vylepšit zapracováním kompostu a/nebo písku. Pokud chcete použít mulčovací kůru (borku), tak bez té textilie a doplnila bych taky, že se hodí spíše ke kyselomilným rostlinám. Sama ráda používám jako skvělý mulčovací materiál vrstvu kvalitního uleželého kompostu. Ten na rozdíl od mulčování čerstvou borkou nebo štěpkou neodjímá z půdy při svém rozkladu dusík, který pak může rostlinám chybět, pokud se nedoplní jinou cestou.

Kompost nebo štěpku nám navíc začne časem dodávat zahrada sama, pokud se naučíme vzniklý biodpad správně zpracovávat v kompostéru nebo ostříhané větve naštěpkujeme a po zakompostování zpátky v zahradě použijeme. Myslím, že kompost má své místo v každé zahradě. Ani v té naší nechybí, ale plánujeme další, protože už nám kapacitně nedostačuje.

Chápu, lidé chtějí mít krásnou zahradu, ale pokud možno bez práce…
Tak trochu tím chtějí obcházet přírodu. Jednu dobu bylo velkým hitem mít na zahradě pouze jehličnany, samozřejmě proto, aby nebyla práce se spadaným listím a trvalkami. Naštěstí se to mění s novými trendy, které se snaží nabudit dojem volné přírody, kterou známe ze svých procházek ve volné krajině mimo městskou infrastrukturu.

V souvislosti s tím zmiňovaným zahradním odpadem mě napadá jedna zásada, které se v zahradách moc nedržíme. Co na zahradě vznikne, tam má i zůstat, prostě to má svůj důvod a smysl. Když na podzim opadne listí, postupně zetlí a stává se hnojivem pro strom. Pokud chceme mít v zahradě „uklizeno“, můžeme ostříhané natě trvalek, listí, ostříhané a naštěpkované větvičky přesunout do kompostéru a vyrobit si vlastní kompost nebo štěpku, kterou v zahradě opět použijeme. Bioodpad často rychle odvážíme pryč, ale alespoň jeho část by měla na zahradě přirozeně zůstat, protože jí potom chybí a my to pak často řešíme nákupem pytlů zahradního substrátu nebo mulčovací kůry.

A těch zbývajících 50 procent, které nám pomohou k úspěšnému založení zahrady?

Pod nimi si můžete představit hlavně volbu vhodných rostlin do vaší zahrady, ať už z estetického, tak především pěstitelského hlediska. 

Zkoušet pěstovat v podhůří Beskyd teplomilné peckoviny jako třeba meruňky nebo broskvoně bude nejen pro laika vždycky mnohem složitější než v klimaticky příznivější oblasti jižní Moravy. 

Podobné je to i s mnohými okrasnými dřevinami, do kterých se zakoukáme při našich cestách k jižněji situovaným evropským národům. Zohlednit je třeba i další významné faktory, které ovlivňují to, zda se vysazeným rostlinám v naší zahradě bude dařit – například světelné podmínky, nároky rostlin na vláhu, kvalita půdy…

Mnoho lidí používá v zahradě chemii, dá se ale vůbec dnes zahradničit úplně bez ní?

Dá, já to dokonce preferuji, ovšem s tím, že člověk bude muset bohužel některé věci oželet. Příkladem může být hrušeň. Ta v posledních letech hodně trpí rzí hrušňovou, která se přenáší vzduchem i na mnoho stovek metrů z některých druhů jalovců, které jsou jejími mezihostiteli. S velkou oblibou jalovců v zahradách vzrostla bohužel i pravděpodobnost napadení hrušní touto tímto houbovým onemocněním. Takže pokud nechcete použít postřik fungicidem, hrušky vám na nemocí oslabených stromech velmi často nedorostou.

Podobně je to třeba i u angreštu, které trpí na americké padlí, ale i dalších rostlin. Moje maminka mi třeba tvrdí, že bez postřiku nemůžu mít pořádnou úrodu rajčat, protože je napadne ve vlhčích létech plíseň bramborová. Já jsem měla třeba sedm let po sobě krásná rajčata i bez chemie, ale pak přišel loňský rok, kdy bylo v létě hodně vlhko a neměla jsem z úrody skoro nic.

Někdy můžeme situaci pozitivně ovlivnit tím, že volíme správné druhy na správná stanoviště. To znamená na nevhodném stanovišti budou rostliny vždycky náchylnější k nemocem a škůdcům než na ideálním stanovišti. Ale některé podmínky, jako je třeba počasí, neovlivníme. Často je to tedy i navzdory vhodnému stanovišti o tom, jaké riziko jsme ochotni podstoupit, abychom nemuseli používat postřiky nebo o tom se některých rostlin v naší zahradě zkrátka vzdát. Chemii ošetřenou zeleninu a ovoce si koneckonců můžeme pořídit i v supermarketu, k tomu nepotřebujeme zahradu.

Bez chemie tedy musíme dělat kompromisy, nejde to jinak?

V některých případech jde. Třeba takové růže jsou také náchylné na různá houbová onemocnění. Mí rodiče se jim proto ve své zahradě proto dlouhá léta vyhýbali, než jsem je svou vlastní zahradou přesvědčila, aby jim přeci jen dali šanci. Dnes už se dají koupit vyšlechtěné odrůdy, které jsou odolnější. Takže když s klientem řeším jeho zahradu, volíme právě takové odrůdy, které tolik nepodléhají nemocem, jsou vůči houbám vysoce rezistentní.

Navrhujete lidem zahrady, aby byly krásné. Co spolu v té souvislosti třeba řešíte?

Někdy musím trochu korigovat představy a požadavky klientů, které jsou nereálné. Vidí třeba v časopise obrázek a přijdou, že chtějí mít zahradu v tónu bílé, růžové a modrofialové barvy. Snažím se jim vysvětlit úskalí takového požadavku. To, že časopis přináší pohled jen na fragment celé zahrady a že je to vlastně nereálné, pokud chtějí současně velkou proměnlivost v zahradě.

Spousta trvalek těchto barev kvete ve stejném období v roce. Takže je pak zahrada v jeden okamžik nádherná, ale po zbytek roku už tolik ne. V přírodě převažují teplé odstíny barev, ve kterých je nabídka bohatší. Některé druhy jsou dostupné pouze v některých odstínech barev, pokud bude hlavním faktorem pro výběr rostlin barva květů, ochudíme se v zahradě o zajímavé, užitečné a často velmi nenáročné rostliny.

Na druhou stranu, pokud vidím, že proti mně sedí člověk, který má doma minimalistický interiér a na sobě oblečení v decentních barvách, nemám důvod mu jeho výběr rozmlouvat, protože jsem přesvědčena o tom, že v takto barevně pojaté zahradě bude spokojený, protože k tomu přirozeně inklinuje.

Často si to ale klienti během zpracování projektu rozmyslí, uznají argumenty a rozhodnou se pro mnohem širší barevnou škálu, než původně zamýšleli. Aby v ní pořád něco kvetlo a byla proměnlivá a krásná po celou sezónu.

Zahrada ale samozřejmě není jen o estetice, musí být navržena tak, aby se v ní rostlinám dařilo. Ale o tom už byla řeč.

Stalo se vám někdy, že se klient nedal přesvědčit a trval na svém nesmyslném požadavku?

Ano, jedna paní měla zájem o zpracování návrhu zahrady, ale měla vzhledem k velmi stísněnému prostoru spoustu požadavků. Chtěla tam mít bazén, trampolínu, velkorysý prostor pro kutilství svého dospělého syna, kvetoucí záhony a další věci. Zpočátku to ještě vypadalo reálně, ale klientka ty požadavky neustále stupňovala. Bylo mi jasné, že pokud na takovou spolupráci kývnu, vznikl by paskvil, pod který bych se styděla podepsat. Spolupráci jsem tak se zdůvodněním ukončila ještě dřív, než stačila začít.

Jak to vzala?

Špatně, nepochopila, o co mi jde a dost mi to vyčetla. Nepřijde mi ale profesionální pracovat na zakázce a nechat si zaplatit za něco, co nabourává základní zásady, kterých se ve vztahu k zahradám snažím držet.

Jaké jsou vlastně současné trendy moderní zahrady?

Pomalu a jistě se objevuje trend návratu k přírodě, k trochu „divočejším“ výsadbám, které působí přirozeně a trochu evokují volnou přírodu a to se mi moc líbí, protože mi je to blízké.

Spousta lidí chce mít zahradu přirozenou, s medonosnými rostlinami, s keři pro motýly, s bobulemi pro ptáky.

Tento směr velmi proslavil mj. i známý nizozemský zahradní architekt Piet Oudolf, který s tímto typem přírodním společenstvům blízkých výsadeb proslul i při realizacích výsadeb uprostřed velkoměst. Sama jsem unešená třeba Vlinderhofskou zahradou (součást Maxima parku v holandském Utrechtu), která byla založena podle jeho návrhu a o kterou teď pečují v rámci jedné neziskové organizace dobrovolníci.

Začíná se prosazovat i trend zahradničení bez chemie. Každý člověk, který si tvoří zahradu, by měl mít vztah k přírodě a s ohledem na to by měl i uvážlivě a zodpovědně volit, co si do ní nasadí. Naštěstí čím dál více klientů jde tímto směrem. A z toho mám radost.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat:

Zahradu řešte pokud možno koncepčně. Určete si priority, které chcete nejdřív a do nich investujte. Další mohou počkat.

Jaro a podzim patří bezesporu v každém zahradnictví mezi nejvytíženější období v roce, protože jsou současně nejvhodnějším obdobím pro výsadbu rostlin. Samotné výsadbě předchází nákup sazenic.

Zahradnictví, která rostliny nejen prodávají, ale i sama pěstují, čeká v tomto období navíc kromě velkého počtu odbavených zákazníků taky odzimování i stovky tisíc rostlin, jarní úklid a zahájení produkce trvalek, travin, růží nebo okrasných dřevin. 

Díky rozmarům počasí se stává, že odzimování a zazimování absolvují i několikrát za sebou. Po odzimování pak vysadí za sezónu až milion kusů rostlin, které pak najdou nový domov třeba i ve vaší zahrádce 🙂

Lidé často tápou jak v sortimentu rostlin, tak při volbě velikosti sazenic. Informace z první ruky mi proto v rozhovoru poskytl jeden ze zahradníků Zahradnictví flos v Řeži u Prahy. Rostliny tady prodávají, i sami produkují. O tom, jakých pravidel se při nákupu sazenic držet, jsem si povídala s Václavem Maříkem ml. 

Rozhodla jsem si do své zahrady pořídit nový okrasný strom nebo keř. Navštívila jsem zahradnictví a našla v něm i místo s hledanou rostlinou. Váhám však, jak starou rostlinu pořídit. Před sebou vidím různě velké květináče. Pro který se ale rozhodnout?

Obecně platí, že s velikostí rostliny si kupujete čas. Pokud vyberete větší (starší) rostlinu, zasazenou v adekvátně velkém kontejneru, případně v zemním balu, ušetříte roky čekání. V dnešní době není problém zakoupit i vzrostlé a velmi staré stromy, které se ve školkách pěstují desítky let. Samozřejmě, mají svou cenu.

Menší (mladší) rostliny jsou levnější a uspokojí méně náročné zákazníky, kterým nevadí si počkat, nebo rádi přiloží ruku k dílu a zahradu si budou hýčkat raději sami.

Přitom je třeba doplnit, že stáří rostliny se neprojeví pouze velikostí kontejneru, ve kterém je vysazen – ten by měl být dostatečně prokořeněný, u stromů je významným ukazatelem i obvod kmínku (čím silnější, tím starší rostlina bývá), u dřevin případně i výška.

Existují situace, ve kterých byste obecně doporučil nákup vzrostlejších dřevin. A pokud ano, proč?

Kromě zmíněného časového hlediska, to může být požadavek na soukromí – například je třeba zakrýt výhled, nebo utlumit rušnou ulici. Dalším důležitým důvodem je pak vytvoření stínu na zahradě, kam se lze v létě schovat před sluncem. V posledních letech je to velmi aktuální. Navíc pamatujte, že zeleň je nejlepší klimatizace – skvěle snižuje teplotu a zlepšuje mikroklima.

A teď ještě konkrétněji. Existují nějaké skupiny dřevin, u kterých se mi podle vás vyplatí investovat do nákupu větší sazenice?

Záleží na konkrétním případě. Zahradu řešte pokud možno koncepčně. Určete si priority, které chcete nejdřív a do nich investujte. Další mohou počkat. Pro někoho to bude vzrostlý strom jako dominanta zahrady, pro jiného „hotový“ živý plot. 

Nakonec je třeba myslet i na to, že výsadba vzrostlého stromu do hotové zahrady dodatečně je komplikovaná a v důsledku mnohem dražší. 

Jiný pohled je srovnání různých skupin dřevin mezi sebou z hlediska rychlosti růstu. Např. u kultivarů řady jehličnanů, které rostou desítky let, než začnou plnit funkci nějaké dominanty nebo odcloní výhledy od okolí, se vyplatí investovat do nákupu starších rostlin.

A kde naopak mohu ušetřit?

Tam, kde nespěcháte :-). Na plošných výsadbách keřů, trvalkách, travinách, skalkách, ovocných keřích… 

Obecně u trvalek, ale i řady listnáčů, které „hmotu“ na rozdíl od dříve zmiňovaných jehličnanů vytvoří podstatně rychleji, můžeme při nákupu ušetřit. I mladší rostlina brzy vyplní požadovaný prostor.

Nač se mám při výběru sazenice okrasného stromu kromě stáří rostliny při nákupu zaměřit?

Určitě na zdravotní stav. Strom by neměl mít žádné rány (a to ani staré, zarostlé) na kmeni, žádné boule. Měl by mít rovnoměrně zapěstovanou korunku.

Obdobně to platí i u jehličnanů – neměly by být řídké, prožloutlé. To nesvědčí o ideálním stavu.

U některých kultivarů listnatých stromů roubovaných na různě vysoké kmínky (např. Prunus cerasifera ‚Nigra‘) byste si měli dát pozor na výšku kmene, ve které je nasazena koruna. Řada lidí si neuvědomuje, že např. využití takového stromu s korunou ve výšce 1 m nebude v zahradě totožné jako stejného stromu s korunou ve 2 metrech. Plánujete-li pod stromem podrost, je třeba vybírat strom s vysokým kmínkem.

V tomto období vídám v zahradnictvích i větší dřeviny prodávané bez květináče, jen s baly. S jakými výhodami a nevýhodami nákupu takových sazenic mám počítat? Existují nějaké odlišnosti při výsadbě oproti kontejnerovaným sazenicím?

Zemní baly lze dobývat jen v období mimo vegetaci. Dostupné jsou proto jen v období jara (před rašením) a podzimu (po odlistění). Jejich výhodou je lepší kořenový systém oproti rostlinám v kontejneru. Samozřejmě za předpokladu, že byly správně pěstovány, podřezávány a přesazovány.

Stromy v zemním balu pak obecně lépe koření a rozvíjejí se rychleji než srovnatelné rostliny v kontejneru.

A jak je to s prostokořenými sazenicemi? Doporučíte mi jejich nákup?

Prostokořenné sazenice jsou náročnější na údržbu – hlavně zálivku. Zákazníci ji často podcení a rostlina pak uhyne. My proto prostokořenné rostliny koncovým zákazníkům vůbec nenabízíme.

Ráda bych si založila nádherný kvetoucí záhon. Při jarní návštěvě místního zahradnictví jsem ale zjistila, že řadu mých oblíbených rostlin kvetoucích v létě nebo na podzim momentálně nenabízí a vyprovází mě se slovy, že k dostání budou, až začnou kvést. Rozhodla jsem se tedy nakupovat „na dálku“ přes internet, protože chci záhon zakládat najednou.

To záleží na vizi každé firmy. My nabízíme rostliny po celou sezonu, bez ohledu na to jestli právě kvetou nebo ne. Samozřejmě, jsou období, kdy rostliny musíme dočasně stáhnout z nabídky – např. nevíme, zda po zimě vyraší. Jakmile se však ukáže, že je rostlina v pořádku, není důvod ji zákazníkům nenabídnout.

Je pravda, že některé rostliny mimo jejich ideální období nevypadají úplně reprezentativně a někteří zákazníci to nesou nelibě. To je však vlastnost, ne vada.

Pokud zákazník využije nákupu přes internet a není s čímkoli spokojen, okamžitě to řešíme. Garantujeme doručení v pořádku, nebo rostlinu bez řečí měníme.

Našla jsem si na internetu několik zahradních e-shopů a pátrám v nabídce. Jsem úspěšná. Narážím ale na problém značení nákupní velikosti rostlin. Co znamenají značky K9, K11, … C1, K 3 L, …? Jak se v nich vyznat?

V zahradnictví používáme zkratky na označení velikostí květníků, velikostí rostlin, obvodů kmene, atp. Toto je třeba zákazníkům pečlivě vysvětlit. Chápu, že podobné výrazy lidem moc neřeknou.

Pro konečné zákazníky jsme se proto odklonili od běžně používané odborné terminologie a velikosti jim v eshopu popisujeme slovně, lidsky.

Jakou nákupní velikost byste mi doporučil u trvalek pro můj kvetoucí záhon?

Květník o průměru 9 cm, tedy K9 🙂 je plně dostačující. Je to nejčastější výsadbová velikost pro trvalky.

Mám vybráno, jak je to ale s dopravou rostlin? Není to příliš velké riziko, pokud bydlím na druhém konci republiky?

Opět záleží na každé firmě. Mohu mluvit jen za nás.

Rostliny balíme od neděle do čtvrtečního odpoledne, aby byly do pátku doručeny a nehrozilo poškození ve skladu. Více jak 80 % zásilek je doručeno následující den po odeslání.

K balení používáme speciální blistry ze 100% recyklovaného (a recyklovatelného) plastu, do kterých rostliny zacvakneme a zabráníme tak poškození.

A pokud se přece jen něco nepovede? Nevadí, stačí napsat a vše vyřešíme ke spokojenosti zákazníka.

Děkuji za všechny užitečné informace. Rostliny jsem nakoupila a chystám se je vysadit.

Na závěr tedy otázka, kdy se teď na jaře mohu pustit do sázení? Co menší mrazíky, které teď občas v březnu a dubnu ještě někdy budou? Nepoškodí vysazené sazenice? Jaká jsou vaše doporučení?

Pokud by hrozily silnější mrazy, je vhodné choulostivější rostliny ochránit. Stálezelené přikryjte, ostatní alespoň přihrňte.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Mohlo by vás taky zajímat: