Chtěli byste na zahradě jedlý les?

A tím nemyslím les plodící šišky, žaludy či kaštany… pro veverky, jeleny či srnčí rodiny 🙂

Na mysli mám „les“ vytvořený z ovocných stromů, keřů či jiných dřevin s pro člověka chutnými a jedlými plody či bylinami a trvalkami, jejichž plody, listy, květy nebo dokonce hlízy a kořeny jsou jedlé a/nebo zpracovatelné v kuchyni.

Myšlenka jedlého lesu

Možná o jedlém lese slyšíte poprvé, rozhodně však nejde o novinku posledních let. Jako první ho začal více propagovat v devadesátých letech minulého století pan Robert Hart v Anglii.

Myšlenka „jedlého lesa“ však byla uplatňována u některých kultur už mnohem dříve a získává i u nás čím dál více příznivců.

Jeden z nich se mi před několika dny ozval dokonce v souvislosti s osázením jednoho veřejného prostranství. Není to úžasná myšlenka? Mně to rozhodně přijde jako skvělý nápad a ráda bych proto jedlý les alespoň trochu přiblížila jako alternativu tradičního způsobu pěstování ovoce i vám.

O jedlém lese můžeme slyšet zejména ve spojení s realizací přírodních zahrad, nicméně jeho základní principy lze podle mého názoru uplatnit i v případě zahrad, jež nejsou jako celek pojaty v přírodním stylu.

Na kterých prvcích a zákonitostech tedy staví jedlý les?

• Proč „les“?

Protože vychází z podoby lesa, tak jak jej známe. Les složený z několika pater tvořených stromy (nejvyšší patro), keři (střední patro) a bylinami (přízemní patro).

I v jedlém lese se rostliny pěstují v různých patrech nad sebou a jsou nakombinovány tak, aby se navzájem podporovaly a vzájemně si prospívaly. Např. zapojení dusík vázajících rostlin do výsadby – rakytník, hlošina, luštěniny nebo třeba křen, medvědí česnek chránící rostliny před houbovými chorobami, „živý“ mulč tvořený bylinným podrostem stromů.

Na rozdíl od tradičního lesa však u toho jedlého do výběru rostlin zasahuje člověk.

• Jak konkrétně tedy vypadá jedlý les a z jakých rostlin se skládá?

Základem jsou stromy a keře s jedlými plody (ovoce, bobule, ořechy, semena, lusky), divoká zelenina, jedlé trvalky, bylinky, různé popínavé rostliny, případně houby.

To vše propojeno do jednoho celku. 

Na první pohled může působit lehce chaotickým dojmem. Ve skutečnosti však má každá rostlinka v jedlém lese pečlivě vybrané místo, na kterém bude dobře prosperovat ona sama, ale i celý jedlý les jako jeden malý ekosystém.

V případě dřevin jsou pak upřednostňovány druhy a formy s minimálními nároky na údržbu.

• Nač si dát při tvorbě jedlého lesa největší pozor? 

Dobře bychom si měli promyslet uspořádání rostlin v prostoru – tedy členění jedlého lesa minimálně do tří výše uvedených pater.

Dále bychom měli pamatovat na vývoj rostlin v čase (má vliv na prostorové uspořádání, nejvyšší patro roste nejdéle). 

A konečně bychom měli znát vztahy mezi rostlinami navzájem (sezazovat k sobě rostliny, které si nekonkurují nebo ještě lépe prospívají, mají podobné základní požadavky k pěstování).

Představme si například skupinu vysokokmenných či středokmenných ovocných stromů podsazených maliníkem, keři rybízu či angreštu, v jejichž přední části rostou byliny (pažitka, máta, meduňka).

Tímto způsobem pěstování, kdy maximálně využíváme daný prostor díky existenci více úrovní, resp. pater jak v horizontální, tak vertikální rovině, získáme nejen pokud jde o nižší náročnost na údržbu, ale můžeme na zahradě rovněž vytvořit i velmi zajímavá zákoutí.

Oproti tomu běžný sad je typický tím, že jsou v něm ovocné stromky pěstovány jako monokultura, jsou sestříhané do daného pěstebního tvaru, pod nimi je tráva, nebo na zahradách kořenové mísy bez plevelů, bývá ve všech ohledech náročnější na údržbu (řez, hnojení, zálivku, odplevelování).

• Je z čeho vybírat, osazujeme-li jedlé zahrady? 

Pokud jde o ovocné stromy, vybíráme vysokmeny či polokmeny ovocných stromů starých krajových odrůd, které se hodí pro extenzivní pěstování více než novější vysoce prošlechtěné odrůdy.

A doplňujeme je vyššími keři (muchovník, líska, rakytník, bez černý, dřín obecný, hloh, myrobalán, temnoplodec černý alias „černý jeřáb“, kustovnice čínská).

Poohlédnout se můžeme i po dnes již méně známých ovocných dřevinách (kdouloň, oskeruše, mišpule obecná, jeřáb sladkoplodý).

Jako podrost se hodí nižší ovocné keře (rybíz, angrešť, josta, růže svraskalá, borůvka chocholičnatá alias „kanadská borůvka, za podmínky že borůvce vytvoříme pomocí rašeliny kyselé prostředí, zimolez kamčatský alias „kamčatská borůvka“, maliník).

V nejnižším patře se pak uplatní měsíční jahody (vhodnější než zahradní jahody), brusnice brusinka, klikva, byliny, pažitka, cibule zimní, trvalky.

Specifickou skupinou jsou liány (popínavé rostliny), které dokáží vyplnit místo, které by jinak zůstalo neobsazeno (aktinidie význačná alias „minikiwi“, ostružiník, malinoostružiník, růže šípková, klanopraška čínská).

• About
• Latest Posts

Anna Javorková

Miluji kvetoucí zahrady, které hýbou všemi lidskými smysly. Pro své klienty s láskou tvořím jejich návrhy.

Přibližuji jim všechny jejich přednosti a probouzím v nich upřímný zájem o jejich zahradu od prvních čar na papíře, přes realizaci výsadby až po péči o vzrostlé rostliny.

Na cestě za jejich vysněnou zahradou jsem jim průvodcem a rádcem, se kterým budou schopni vlastníma rukama a bez zbytečně zmařených investic, energie i času vybudovat svůj malý ráj na Zemi.

Jsem také autorkou eBooků "10 největších chyb, kterých se dopouštíme při nákupu rostlin do okrasné zahrady", "Jak se stát kadeřníkem ve vlastní zahradě?", "5 x kvetoucí záhon na sluníčku" a "5 tipů, jak využít odpad z řezu (okrasných) dřevin".
Více o mě najdete tady.

Latest posts by Anna Javorková (see all)

• Trendy přejí přirozenosti a je to dobře. - 10/09/2021
• Vneste do zahrady tajemství - 11/02/2021
• Je libo rozkvetlý „rohlík“? - 13/01/2021