Jak osázet záhon založený na těžších, jílovitých půdách

Jak osázet záhon založený na těžších, jílovitých půdách

Jak osázet záhon založený na těžších, jílovitých půdách

Jak osázet záhon založený na těžších, jílovitých půdách

Před časem jsem zde rozebírala možnosti při výsadbě suchého slunečného záhonu. Co však dělat, máme-li co do činění se zahrádkou založenou na těžších půdách s vyšším podílem jílu? Právě s takovou zahradou jsem se setkala při mé nedávné návštěvě u kamarádky, se kterou aktuálně řešíme dosadbu pět let staré zahrady. Jedním z důvodů potřeby dosadby její již vzrostlé zahrady je i poměrně vysoká úmrtnost nevhodně zvolených rostlin pro dané podmínky či absence „úpravy“ stávajících půdních podmínek pro zajištění dlouhodobé prosperity rostlin na zvoleném stanovišti.

Jedna od nás - tomu místu říkám "lesní pokoj" a dlouho jsem zde bojovala s těžkou, jílovitou půdou a s tím spojeným podmáčením po každém větším dešti... Mj. pomohla i tzv. vyvýšená výsadba pro některé citlivější rostlinky a osvědčilo se. O vyvýšené výsadbě tedy více někdy příště.

Jedna od nás – tomu místu říkám „lesní pokoj“ a dlouho jsem zde bojovala s těžkou, jílovitou půdou a s tím spojeným podmáčením po každém větším dešti… Mj. pomohla i tzv. vyvýšená výsadba pro některé citlivější rostlinky a osvědčilo se. O vyvýšené výsadbě tedy více někdy příště.

Jak poznáme, že právě to je i případ naší zahrady? Jak tyto půdy snadno identifikovat?

Pokud nechceme utratit velké peníze za rozbory půdy, můžeme zkusit tento levný test pro identifikaci těžkých půd. Navlhčíme hrst zeminy ze zahrady. Pokusíme se o vytvoření válečku o průměru jednoho centimetru. Čím delší se nám ho podaří vytvořit, tím více jílovitá půda je. Je-li možné vymodelovat váleček, který lze bez popraskání spojit v kruh, půda je velmi jílovitá.

Podobně lze jednoduše zjistit orientačně i Ph půdy – shrábneme trochu zeminy ze zahrady, kterou usušíme. Na tento materiál nalijeme 8% ocet. Když hlína zašumí, má dostatek vápna. Nezašumí-li, je potřeba ji dovápnit. Vápnění snižuje kyselost půdy.

A ještě jedna od nás.

A ještě jedna od nás. Kromě kapradin, škornic i fialové květy  japonské primule a načervenalé šiškovité květenství další méně známé primulky (Primula vialii)

A tady Primula vitalii ještě pěkně zblízka .-)

A tady naše Primula vialii ještě pěkně zblízka .-)

Jak na tom jsou těžké půdy z hlediska kvality?

Půdy těžké s velkým obsahem malinkých částic (jílu) negativně ovlivňují pórovitost půdy, vodní a vzdušný režim, obsah živin i živou složku půdy. Těžké zeminy v sobě mají i více než 50 % jílu. Drží dobře při sobě. Dojde-li k jejich promáčení, mažou se a patlají, naopak při vysušení tvoří velmi tvrdé hroudy. Po většinu vegetace jsou vlhké, studené, nepropustné a málo vzdušné. Biologická aktivita je u nich nižší a rozklad organické hmoty je pomalejší. Tyto půdy proto bývají náchylnější k zamokření a jsou náročné na obdělávání. Těžké půdy nebývají příliš úrodné, proto se zemědělsky nevyužívají, na druhou stranu lze v těžkých půdách při dodržení určitých zásad poměrně úspěšně pěstovat různé okrasné dřeviny či trvalky. Jejich vlastnosti je tedy možné podstatně zlepšit přidáním písku, kompostu či vápna ap. Velký význam má jejich hluboké zrytí (hlavně na zimu).

Jaká konkrétní opatření tedy můžeme učinit, chceme-li zlepšit kvalitu těžkých půd?

  1. Máme-li co do činění s těžkou zeminou, je řada na zlepšení jejich vlastností. Nejprve se zaměříme na její vylehčení. Můžeme na ni nasypat vrstvu písku. Použít můžeme také perlit – keramzit nebo drobné štěrkovité kamenivo či křemičitý písek (zde pozor, abyste jen nezaměnili za žlutý, kopaný, který je velice jemný a půdu by neprovzdušnil). Inspiraci se meze nekladou a tak lze použít téměř jakýkoli lehký materiál, například z organických listí, proschlou posečenou trávu, rozemletou slámu, piliny a dřevěnou drť, drcené kokosové vlákno apod. (štěpku, listovku nebo drcenou kůru dodáváme ale jen tam, kde chceme pěstovat kyselomilné druhy rostlin, svým rozkladem tento materiál půdu velmi okyseluje, což není vyhovující pro řadu rostlin). V žádném případě do zeminy nezapracováváme posečený plevel. Jeho semena jsou velmi vytrvalá a vyklíčí i v minimálně úrodné půdě. Plevele je pak složité se zbavit.
  2. Do původní zeminy se tato nová vrstva zapracuje (způsob zapracování se liší podle jejího složení. Zatímco většinu malých ploch zpracujeme i rýčem, na větší zahradu je lepší využít mechanizaci. Na mělčí zkypření se hodí rotavátory, které mohou do horní vrstvy půdy rovnou zapracovat zelené hnojení).
  3. Důkladné zapracování je opravdu velmi důležité. Za žádných okolností by nemělo dojít jen k pouhému převrstvení nebo naopak bodovému přisypávání „lepší“ půdy k rostlinkám při výsadbě. Nové vrstvy půdy by měly do určité míry (50 %) obsahovat právě původní půdu, aby nevznikaly oddělené vrstvy. Jakmile bychom totiž na jíl nasypali vrstvu jiné půdy a nepromíchali je, při prvním přívalovém dešti bychom mohli o svou celou investici přijít. Stejně tak pokud bychom jen vykopali díru a do ní nasypali „kvalitnější“ substrát z hobby marketu a rostlinu do něj zasadili, neprokážeme rostlině velkou službu. Rostlina by totiž nedokázala prokořenit do jílu, poněvadž by si zvykla na snadný život v jamce.
  4. Pokud je půda opravdu velmi jílovitá a takovéto promísení by dalo neúměrně zabrat, je lepší navézt na pozemek alespoň 25 centimetrů tlustou vrstvu úrodné ornice.
  5. U těžkých jílovitých půd je třeba rovněž doplnit humus, který je zdrojem živin. Humus výborně poslouží jako úrodná půda a hnojivo. Humus může mít podobu kvalitního kompostu, hnoje, příp. rašeliny. Jinou možností je zelené hnojení. Jeho princip je jednoduchý. Do půdy se zasadí rostliny jako je například hořčice, pohanka, svazenka, jetel, kostival a různé luskoviny, které jsou rychlerostoucí a dobře se chytí i v méně úrodné půdě. Poté počkáme, až vzrostou, a ještě předtím, než začnou jít do květu a vysemení, se posečou. Tento růstový proces trvá asi 2 měsíce. Rostliny budou mít pak asi 20 centimetrů na výšku. Posekané zelené hnojení se pak vryje do půdy, např. za použití rotavátoru nebo zaoráním. Tento účinný způsob používají na svých polích i zemědělci, stejně dobře poslouží na naší zahrádce. Pokud tedy do jílovitého materiálu přidáváme postupně po několik let kompost, případně realizujeme jiná výše uvedená opatření, zahájí se rozkladné procesy. Do půdy se postupně nastěhují další živočichové, kteří ji nakypří a umožní tak přístup vzduchu do hlubších vrstev. V této fázi již budou převažovat rozkladné procesy nad těmi hnilobnými, které nastávají v půdě bez kyslíku.
  6. Tam, kde zůstávají těžké půdy stále zamokřené (indikátorem je přeslička rolní), je vhodné položit drenážní systém pro odvod přebytečné vlhkosti.

Druhou možností, jak se vypořádat s těžkou půdou, je jít ruku v ruce s přírodou. Budeme tedy vysazovat především takové rostliny, které jsou na jílovité půdy adaptované a v přírodě se vyskytují na obdobných stanovištích. Jsou to tedy takové rostliny, které snáší občasné zamokření (prakticky v deštivém období stojí ve vodě a v suchém přežívají v úplném troudu).

Ještě jedna trvalka z našeho "lesního pokoje" - rdesno hadí kořen, dobře rostoucí půdopokryvná trvalka, která krásně kvete.

Ještě jedna trvalka z našeho „lesního pokoje“ – rdesno hadí kořen, dobře rostoucí půdopokryvná trvalka, která krásně kvete a rovněž dobře zvládá i jílovitou půdu.

Jaké rostliny tedy nebudou v těžkých půdách strádat a hodí se tak pro výsadbu do takových půd?

Pokud jde o dřeviny, neměli byste šlápnout vedle, vysadíte-li např. jehličnatou douglasku tisolistou (Pseudotsuga douglasii), tis (Taxus) či tisovec (Taxodium), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), smrk ztepilý (Picea abies) či borovici limba (Pinus cembra), z listnáčů břízu bělokorou (Betula pendula), vrby (Salix), javor mléč (Acer platanoides), lípy (Tilia), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), hloh (Crataegus), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), hlohyni šarlatovou (Pyracantha coccinea), svídu krvavou (Cornus sanguinea), svídu bílou (Cornus alba), dřín obecný (Cornus mas), pustoryl (Philadelphus), tavolu kalinolistou (Physocarpus), lísku (Corylus), bezy (Sambucus) i většinu kalin (Viburnum).

V případě trvalek pak můžeme sáhnout např. po půdopokryvné škornici (Epimedium sp.), zejména listem okrasném pomněnkovci velkolistém (Brunnera macrophylla) či bohyšce (Hosta sp.), hluchavce skvrnité (Lamium maculatum), čemeřici (Helleborus sp.), kosatci sibiřském (iris sibirica), denivce (Hemerocallis), kapradinách pérovníku pštrosím (Mateucia struthiopteris) či kapradi samci (Dryopteris filix-mas), kypreji vrbici (Lythrum salicaria) a nebo velmi dobře rostoucí podzimní krásce hvězdnici (Aster). Dobrou zkušenost mám i s vrbinou tečkovanou (Lysimachia punctata) či třapatkou zářivou (Rudbeckia). Z vysokých trvalek pak chybu neuděláte, zvolíte-li sadec (Eupatorium purpureum).

via https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/0c/75/8d/0c758d0b9b8706622a13a4f5a1d31e36.jpg

Kapraď samec, pérovník pštrosí i řada dalších kapradin roste i v jílovité půdě bez větších problémů. Žluté květy patří vrbině tečkované – bujně rostoucí trvalce, která si poradí snad úplně se vším .-) V popředí nádherné růžové květenství čechravy – dobře zvládne vlhko, před výsadbou je však dobré těžkou zeminu trochu vylepšit dle opatření výše. via https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/0c/75/8d/0c758d0b9b8706622a13a4f5a1d31e36.jpg

Provedeme-li navíc výše uvedená opatření pro zlepšení kvality těžké půdy, okruh použitelného rostlinného sortimentu se nám ještě rozšíří. Konkrétní rostliny je třeba u zakládání záhonu volit i s přihlédnutím k dalším podmínkám, zejména světelným.

via http://www.finegardening.com/siberian-iris-iris-sibirica

Kosatec sibiřský dobře roste ve vlhké, jílovité půdě, via http://www.finegardening.com/siberian-iris-iris-sibirica

via http://www.bhg.com/gardening/flowers/perennials/best-plants-to-grow-in-clay/?socsrc=bhgpin061912

Astry prodávané v mnoha různých variantách – jedna z mála na podzim kvetoucích trvalek je velký nezmar a zvládne hravě i těžkou, jílovitou půdu, via http://www.bhg.com/gardening/flowers/perennials/best-plants-to-grow-in-clay/?socsrc=bhgpin061912

via http://www.bhg.com/gardening/flowers/perennials/best-plants-to-grow-in-clay/?socsrc=bhgpin061912#page=3

Třapatka zářivá – zvládne ledacos, i jílovitou půdu a květy vás bude těšit celé léto až do časného podzimu, via http://www.bhg.com/gardening/flowers/perennials/best-plants-to-grow-in-clay/?socsrc=bhgpin061912#page=3

via https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Orange_Daylily.jpg

Denivky můžeme pořídit v řadě různých barevných i výškových variací, via https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/36/Orange_Daylily.jpg

Jaké rostliny na těžkých, jílovitých půdách pěstujete s úspěchem vy?


Anna Javorková

Anna Javorková

Miluji zahrady, které hýbou všemi lidskými smysly. Snažím se vysvětlit svým klientům její přednosti a probudit v nich upřímný zájem o svou zahradu, od prvních čar na papíře, přes realizaci výsadby, po péči o vzrostlé rostliny. Jen tak lze vybudovat krásnou zahradu, ve které budou šťastni a spokojeni.
Anna Javorková

Latest posts by Anna Javorková (see all)

Share This:

3 Responses to "Jak osázet záhon založený na těžších, jílovitých půdách"

  • Skvěle napsané, děkuji za rady, které jsem dlouho hledala a zde nalezla vše pohromadě.
    hezký den Kaila

  • Moc zdravím,
    tak takto si představuji blog s názvem „Kvetoucí zahrada“, spousta rad, obrázků, pravidelně navštěvuji už od založení. Těším se na další příspěvky pro milovníky kvetoucích zahrad. Prošla jsem snad všechny příspěvky k Vaší zahradě na blogu „AGNIESZKA a její kratochvíle“. Děkuji za inspirace, doporučuji všem.
    Petra

  • Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *