Necháte rozkvést i svoji zahradu?

Jednou se mi má dobrá známá svěřila se svým trápením se zahradou. Ona i její muž pracují v manažerských pozicích a bývají tak pracovně hodně vytížení. Když se k tomu přidaly časem starosti kolem organizace stavby nového domu, byli v momentu jeho dokončení sice šťastní, ale taky totálně vycucaní.

Představa budování zahrady jim v té době ježila vlasy na hlavě. Jejich velkým přáním tak tenkrát byla „bezúdržbová zahrada“ s jehličnany a stálezelenými keři. Ideálně taková, kterou jim jednou zahradníci založí a vydrží věky bez nutnosti údržby.

A co si vysnili, to taky dostali. Pěknou zahradu s maximálním množstvím krásných jehličnanů, rododendronů, bobkovišní a neopadavých druhů skalníků. Tu a tam zpestřila zelenou výsadbu zahradní borůvka a pár stříbrných chomáčků kostřav.

Po pár letech, kdy ubylo starostí s domem, přibyl nový človíček do rodiny, přibylo i pár vrásek na čele, a hlavně času stráveného v zahradě.

Človíček rostl a s mámou a tátou objevoval svět, i ten zahradní. Někdy v téhle chvíli začaly přicházet první pochybnosti o tom, jestli dosavadní podoba zahrady vyhovuje novým potřebám a přáním rozšířené rodiny.

  • Suchá léta, kterých přišlo po sobě hned několik, jim nenávratně poškodila několik smrků. Proschlé větve už se znovu nezazelenaly. Byly to škody, které už nešlo vzít zpět.
  • Stále pěkná zelená už je navíc začínala nudit.
  • Naopak jim chyběli motýli a bzučící včelky a vůbec život v zahradě.
  • Toužili po vůni levandule nebo mateřídoušky.
  • A potěšilo by je i pár utržených bobulí k zakousnutí nebo barevná kytice zahradních květů ve váze.
  • Začali volat po změně. Napříč ročními obdobími. A spolu s ní i po té zahradní, která byla na nich...

Tohle není příběh jedné zahrady. Takových je u nás mnoho. A když si kolikrát čtu první řádky, které mi klienti ve svých zprávách píšou, objevím v nich něco hodně podobného.

I proto vnímám v zahradách nedostatečné množství nebo absenci listnatých dřevin a trvalek na úkor jehličnanů a stálezelených rostlin jako jednu z deseti největších zahradnických chyb.

Možná právě vy jste si prošli nebo procházíte podobným vývojem a názorovým posunem.

Jako malá jsem si ráda povídala se svou babičkou, zatímco připravovala těsto na nějakou ze svých skvělých pečených dobrot. Pokaždé mě fascinovalo, s jakou lehkostí přidává jen tak od oka k mouce další ingredience a zadělává z nich těsto, chystá krém, náplně… a obejde se téměř pokaždé nejen bez receptu z kuchařské knihy, ale i bez váhy nebo odměrky. 

Babička měla praxi. Ale taky pro to měla cit. Uměla jednotlivé ingredience i chuti dokonale vyvážit. Bylo to pro ní naprosto přirozené, stejně jako když každé ráno vstanete, zajdete se vyčůrat, opláchnete si obličej, obléknete se a nasnídáte.

Příroda jako obrovský zdroj inspirace pro vlastní zahradu

Myslím, že v přírodě to není jiné. Má ten správný cit pro krásu, vyrovnanost i praktičnost. Sama v ní tak ráda hledám inspiraci, když přemýšlím nad podobou té které zahrady. 

I když jste při úvahách o své zahradě omezeni plotem oddělujícím vaše království od sousedova, půdu máte jílovitou, jste ve svahu nebo vám skoro celý rok stojí část zahrady ve vodě, pro každou takovou situaci má příroda nějaké své řešení.

A inspiraci v ní najdete, i pokud jde o skladbu výsadeb. Jehličnaté dřeviny se střídají s listnatými, kvetoucí rostliny s nekvetoucími, vysoké stromy se středně vysokými keři a nízkými trvalkami a jednoletkami nebo dvouletkami…

Pokud se vám alespoň kousek toho podaří promítnout i do toho vašeho omezeného prostoru zahrady, měli byste se v zahradě cítit dobře. Tak jako je tomu při toulkách v přírodě .-)

V čem pro vás tedy může být inspirace přírodou, která klade důraz na dostatečné zapojení listnáčů a trvalek, přínosem?

BONUS 1: Zahrada bude ZAJÍMAVÁ DLOUHODOBĚ a napříč různými ročními obdobími:

BONUS 2: Je v ní pořádně ŽIVO!

BONUS 3: Je praktická.

  • lepší regenerační schopnost než stálezelené zahrady,
  • i díky regenerační schopnosti obecně lépe zvládá období sucha,
  • hlavně po založení jako celek přirůstá obvykle rychleji než stálezelené zahrady,
  • trvalky jsou v záhonech skvělým "výplňovým" materiálem, který vám usnadní údržbu (pletí) do budoucna,
  • řadu listnáčů a trvalek si budete moci dobře namnožit i v domácích podmínkách,
  • máte větší možnosti kombinací rostlin než u stálezelených výsadeb, které obvykle vyžadují kyselomilné "sousedy".

Možná vás ale napadne, jak je to u takové zahrady s nároky na péči?

  • Jarní řez listnatých dřevin podle druhu - v předjaří nebo po odkvětu (u některých kvetoucích dřevin). U některých dřevin nemusí být každoroční, u jiných se ale každoroční řez vyplatí.
  • Ochrana některých citlivějších rostlin (např. hortenzie velkolistá, růže, některé druhy trav) před mrazem nebo zimní vlhkostí.
  • Jarní střih nadzemních odumřelých částí trvalek.
  • Zpracování spadaného listí - výborný materiál do kompostu, ale může může zůstat i v záhonech jako přirozený mulč.
  • Pletí - je-li výsadba "plná", tj. pamatujete v ní jak na vyšší rostliny (stromy, vyšší keře), tak na podrost v podobě nižších keřů a trvalek, nebude vás v dlouhodobém horizontu stát mnoho úsilí při odstraňování náletového plevelu.
  • Zálivka - odvíjí se od charakteru výsadby a podmínek v místě. Pokud respektuje výsadba přirozené podmínky, nároky na pravidelnou zálivku nejsou vyšší než u stálezelených výsadeb. Naopak některé typy výsadeb (např. "prérijní"), jsou velmi odolné delším obdobím sucha během léta.
  • Doplňování živin bude obdobně náročné jako u stálezelených zahrad.

Na závěr ještě několik užitečných tipů:

  • Hlavně trvalky a nižší keře vysazujte ve větších skupinách, které v záhonech lépe přitáhnou pozornost.
  • Nezapomeňte na všechna tři pomyslná patra výsadby - tedy nejen stromy a keře, ale taky trvalky. Právě ty posledně jmenované jsou v záhonech "vatou" schopnou vyplnit každé prázdné místo, které by se jinak stalo živnou půdou pro náletový plevel.

Jaký je váš vztah k smíšeným výsadbám jehličnanů, listnáčů a trvalek a taky jednotlivým jmenovaným skupinám rostlin?

Na které listnáče a trvalky ve své zahradě nedáte dopustit?

Pochlubte se ostatním i fotkami svých smíšených výsadeb, pokud máte. Zašlete mi je na kontaktní e-mail nebo je jednoduše vložte na fanpage kvetoucí zahrady 🙂

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Proč je „bezúdržbová“ zahrada s mulčovací textilií slepá ulička?

Ať už je jaro v plném rozpuku nebo přichází podzim, mnozí z vás se právě v těchto obdobích pouštíte do realizace svých zahradních plánů v podobě nové výsadby.

Smutná realita

Nezřídka je vidět v takových případech výsadbu do PROBLEMATICKÉ mulčovací textilie (zasypané následně minerálním mulčem nebo borkou). Považuji to za jednu z největších chyb, se kterými se v zahradách potkávám.

Její oblíbenost u nás je dlouhodobá a velmi vysoká. A bohužel ke škodě našich zahrad nejen mezi laiky, ale i mnohými zahradníky.

Dlouho jsem si myslela, že je to tak trochu naše východoevropská specialita. K mému velkému překvapení jsem ale při své letošní jarní návštěvě francouzského venkova v západní části Francie zjistila, že je to podobné i tady.

Setkala jsem se tam dokonce s něčím ještě horším – tkanou mulčovací textilií, která se svou sílou, zpracováním i složením na první pohled velmi blížila nepropustné ploše umělé „hadroviny“…

Jak se v našich zahradách objevily "textilky"?

Osobně vidím příčiny ve dvou hlavních věcech. Lidé jsou leniví. Ale taky marniví. Chtějí toho moc, ale nechtějí pro to mnoho udělat. Chtějí tedy krásné zahrady, pro které by však nemuseli prakticky hnout prstem.

Zázrak zvaný "bezúdržbová" zahrada se rozšířil jako mor

A tak se před mnoha a mnoha lety začaly i naší zemí šířit jako lavina tzv. „bezúdržbové“ zahrady.

Zjednodušeně řečeno zahrady, které staví na jehličnanech a stálezelených rostlinách s minimálním podílem (nebo dokonce absencí) listnatých dřevin a trvalek.

Zato často (paradoxně k výše uvedenému) s vysoce náročným udržovaným „anglickým“ trávníkem… zvláštní je, že tady lidem to množství vynaložené energie, času i peněz vůbec nevadí .-)).

Proč ne listnáče a trvalky?

Protože je tam to listí, co spadne, musí se uklidit, zlikvidovat, někam odvézt… a taky nám dost zanáší ten mulč, který jsme si naaranžovali na ty esteticky nepříliš vzhledné mulčovací textilie. Zkrátka moc práce, listnáče tedy pryč.

U trvalek je to podobné – ono se to taky musí ostříhat, protože i když je to „trvalé“, tak obvykle jenom v zemi, nadzemní část přes zimu uschne a další rok musí narůst nová. A stojíme tedy opět před „problémem“ co s dalším „šustícím“ zahradním odpadem…

Taky není ojedinělý názor, že kolem těch „květů“ se zkrátka musí stále chodit, hlídat, plít a okopávat.

Víme tedy proč, hledáme odpověď jak

Dobrá, postavíme tedy zahradu na jehličnanech a neopadavých listnáčích (čistě hypoteticky, samozřejmě, já takové zahrady navrhnout nedokážu).

Smrky z lesa ne!

Určitě to ale nebudou smrky z lesa, viďte? Dobře víme, že by nám postupem času zabraly velkou část zahrady a možná i vysklily okna v domě (pokud bychom je neuvážlivě posadili jako malé sazeničky příliš blízko budovy).

Takže nejspíš budeme vybírat (kromě stálezelených listnáčů) z velmi pestré nabídky kultivarů jehličnanů. Ty pro nás zahradníci vyšlechtili tak, aby nám několikanásobně nepřerostly dům i zahradu.

Kultivary jehličnanů něco stojí!

To je určitě rozumné. Má to ale jeden malý háček. Takový stromeček už něco stojí. Tedy pokud si ovšem nekoupíte ani ne metrového cvrčka za několik stovek s tím, že to za pár let dožene a vy ušetříte.

Nedožene. Tedy ne za pár let. Počítejte spíš pár let krát pět, aby vám stromek přerostl alespoň plot. Ano, trvá to. Je to daň, kterou platíme za to, že příslušný stromeček poroste v rozumných proporcích adekvátních našim malým zahradám.

A proto ta vysoká cena, pokud se rozhodnete, že si tu dobu čekání na krásnou zahradní kulisu o něco zkrátíte. O ten vzrostlý strom se totiž celou tu dobu v okrasné školce někdo musí starat.

Takže deset let s malým cvrčkem za pár stovek. To je docela děsivá představa, která se nám asi nebude moc líbit. Navíc se nám v souvislosti s tím dere na povrch ještě jeden malý (no spíše velký, když jsme u té bezúdržbovosti) problém.

Prázdný záhon, co s ním?

Máme záhon o několika desítkách metrů čtverečních, které snad jednou vyplní krásné jehličnany a stálezelené keře.

Tahle výsadba ale potřebuje svůj čas… a taky peníze. Co však s obrovskými prolukami mezi vysazenými rostlinami? A to je ten „malý velký“ problém, který musíme u „bezúdržbových“ zahrad bez těch „náročných“ listnatých dřevin a trvalek nějak vyřešit…

Ale kdo hledá, ten najde!

Můžeme tedy udělat dvě věci (pokud jsme svůj sen nevzdali a stále toužíme po té „bezúdržbové“ zahradě, o které jsem psala výše).

Doženeme to kvantitou! Proč si místo jednoho vzrostlého stromu za pět tisíc nepořídit raději DESET cvrčků za desetinu ceny, viďte? Prázdná plocha záhonu se tak více vyplní a my máme na co koukat (ano, jsou to stále cvrčci, ale aspoň je jich víc :-))

Zda se nám později do zahrady jednou všechny pohodlně vejdou, až konečně vyrostou (věřte mi, nevejdou), je v této chvíli naprosto podružná záležitost. Však ale bude dost času to ještě vyřešit .-)

A nebo?

"Záchrana" v podobě mulčovací textilie

Ano, je to tak. Na scénu přichází (skoro) všemi opěvovaná mulčovací textilie. Ona to zařídí, abychom se nemuseli trápit a velké plochy naší „bezúdržbové“ zahrady donekonečna plít, než se stromy rozrostou.

Nevypadá moc hezky. Ale i na to najdeme řešení. Jsme přeci šikuláci .-) Takže mulčujeme – nejčastěji minerálním mulčem (štěrk, kačírek) nebo borkou jehličnanů. 

A víte co? Nejlepší bude, když to teď pěkně všechno spojíme dohromady!

1. pěkný kultivar jehličnanu (velký či malý, podle stavu peněženky a ochoty čekat),

2. nekonečně dlouhá role mulčovací textilie,

3. mulč (k němu je to na další příběh a už tento je dost dlouhý, tak někdy příště).

Tři výše uvedené položky budete potřebovat u „bezúdržbové“ zahrady vždycky. Protože i když u prvního bodu zvolíte variantu „velký“, bude vás to stát u větších ploch tolik peněz, že si nebudete moci zpravidla dovolit vytvořit „plnou výsadbu“ bez proluk v záhonu. Takže body 2 a 3 budou i v tomto případě nezbytností.

Rozum v hrsti

To je jeden z mnoha důvodů, proč mne „bezúdržbové“ zahrady nechávají chladnou. Nemám nic proti jehličnanům a nemám nic proti stálezeleným listnáčům. Mám je ráda jako všechno živé, co v přírodě roste.

… Jenže… jenže tam to roste trochu jinak, než jsme to vykoumali my lidé. Aspoň co já si pamatuji…

Myšlence "bezúdržbové" zahrady nevěřím.

Jsem přesvědčena, že „správná“ zahrada nemá být postavena pouze na jehličnanech a stálezelených dřevinách. Potřebuje větší podíl listnatých dřevin a trvalek.

Ty nám mj. mohou PŘIROZENĚ pomoci řešit výše nastíněné nedostatky „bezúdržbových“ zahrad. Rostou totiž zpravidla podstatně rychleji než kultivary jehličnanů.

Opomenout však nesmíme ani další benefity, které s sebou takové řešení přináší. Patří mezi ně hlavně podstatně větší proměnlivost (a tedy i atraktivita) výsadby v čase nebo ekologický aspekt spojený s užitečným hmyzem i ptactvem, který se pak v dobrém promítne zpět do zdraví naší zahrady.

Stejně tak jsem odpůrcem širokého využívání mulčovacích textilií ve výsadbách.

Přijde mi to jako obrovský omyl a šlápnutí vedle. Omyl, kterého jsme se sami dopustili před lety při zakládání naší vlastní zahrady. Tehdy jsme podlehli tlaku okolí (i odborného) a použili ji.

Rostlinám, užitečným živočichům v půdě, ani samotné půdě zkrátka nesvědčí.

Dnes už je naštěstí až na malé výjimky (např. v okolí vyvýšených zeleninových záhonů pod kačírkem nebo pod některými stromy, kde se špatně „dobývá“ zpět) naše výsadba bez textilie a zahradě to prospívá.

Funkci mulčovací textilie víc než dobře nahradí „zelený“ mulč v podobě podrostu z nižších keřů a hlavně trvalek.

Jak to tedy dělat lépe?

TIP 1:

Už při plánování budoucí podoby záhonu myslete nejen na jehličnaté stromy a stálezelené listnáče, ale i na kvetoucí listnaté keře a trvalky.

TIP 2:

Zvažujete-li pořízení nějakého hezkého kultivaru jehličnanu, investujte do vzrostlejšího stromu

TIP 3:

Před samotnou výsadbou záhon důkladně připravte. Nepodceňujte odplevelení vytrvalých plevelů. Čím víc energie vložíte do přípravy záhonu, tím snadnější bude jeho následná údržba.

TIP 4:

Pořiďte si kompostér a štěpkovač a vyrobte si ze zahradního odpadu (spadané listí, štěpka z větví z ořezu listnáčů) spolu s vhodným kuchyňským odpadem a posekané trávy své vlastní přírodní hnojivo pro pěstování rostlin v zahradě a/nebo přírodní mulč

Všechna hmota se tak postupně vrátí zpět do půdy a žížaly a spolu s nimi i vysazené rostliny pak budou blahem bez sebe 🙂

TIP 5:

Nezapomeňte ani na další vhodnou formu mulče na volné plochy pod i mezi vysazenými dřevinami nebo vyššími trvalkami – „zelený“ mulč v podobě podrostu z nižších keřů a hlavně nízkých trvalek.

Neopakujte zbytečné chyby

Ačkoliv jsem tento příspěvek psala s lehkou ironií, jsem si vědoma, že mnoho lidí (stejně jako my kdysi) věří, že své zahradě koupí mulčovací textilie prokazuje službu. Nežijeme ve vakuu a když něco dělá celé široké okolí kolem nás, není vždycky jednoduché postavit si hlavu a razit jiný přístup.

I proto vznikl tento článek. Neopakujte prosím zbytečně stejnou chybu.

A jak předejít chybám při nákupu rostlin do zahrady, se dozvíte v ebooku „10 největších chyb, kterých se dopouštíme při nákupu rostlin do okrasné zahrady“.

Share on facebook
Share on google
Share on pinterest

Co udělá zahradu zajímavější?

Asi nebude na světě milovník zahrad, který by odolal pokušení alespoň přes plot nahlédnout do království jiných fanoušků zeleně a květů. My všichni „zelení“ se rádi kocháme pohledem na život ve volné přírodě. Chladnými nás obvykle nenechává ani realita zahradní. Inspirace na nás zkrátka číhá téměř na každém (zahradním) rohu 🙂

Často pak přichází na pořad dne srovnávání a úvahy o tom, co by se dalo v té naší vlastní zahradě zlepšit.

Pokračovat ve čtení „Co udělá zahradu zajímavější?“

Nechme města kvést!

Nestává se to u nás sice příliš často, ale tu a tam člověk narazí na realizaci, u níž mu pomyslně spadne brada. Už loni na přelomu léta a podzimu jsem obdivovala nové záhony založené u pobočky Revírní bratrské pokladny při cestě do ZOO v Ostravě a minulý víkend je mohla vidět i na přelomu jara a léta.

Pokračovat ve čtení „Nechme města kvést!“