Z těchto tulipánků skupiny Viridiflora, pro kterou je typické zajímavé zelené žíhání na okvětních plátcích, jsem unešena.
Vysadili jsme je spolu s naším Jiříčkem loni na podzim do mého mladého „růžového“ kopečku v zahradě a nemohu se na ně vynadívat.
Mnoho z vás si určitě položilo otázku, jak zabránit vrůstání travního porostu do nově založených nebo rozšiřovaných záhonů.
Pokud nejste majiteli parku a nevybíráte tak jen z různých mechanických obrub (ať už jde o různé typy plastových obrubníků, vč. těch tzv. neviditelných, obrubníky z ocelové pásoviny, betonových tvarovek, žulových kostek ad.), je dnešní příspěvek určen právě vám.
Mohlo by vás taky zajímat:
Ať už je jaro v plném rozpuku nebo přichází podzim, mnozí z vás se právě v těchto obdobích pouštíte do realizace svých zahradních plánů v podobě nové výsadby.
Nezřídka je vidět v takových případech výsadbu do PROBLEMATICKÉ mulčovací textilie (zasypané následně minerálním mulčem nebo borkou). Považuji to za jednu z největších chyb, se kterými se v zahradách potkávám.
Její oblíbenost u nás je dlouhodobá a velmi vysoká. A bohužel ke škodě našich zahrad nejen mezi laiky, ale i mnohými zahradníky.
Dlouho jsem si myslela, že je to tak trochu naše východoevropská specialita. K mému velkému překvapení jsem ale při své letošní jarní návštěvě francouzského venkova v západní části Francie zjistila, že je to podobné i tady.
Setkala jsem se tam dokonce s něčím ještě horším – tkanou mulčovací textilií, která se svou sílou, zpracováním i složením na první pohled velmi blížila nepropustné ploše umělé „hadroviny“…
Osobně vidím příčiny ve dvou hlavních věcech. Lidé jsou leniví. Ale taky marniví. Chtějí toho moc, ale nechtějí pro to mnoho udělat. Chtějí tedy krásné zahrady, pro které by však nemuseli prakticky hnout prstem.
A tak se před mnoha a mnoha lety začaly i naší zemí šířit jako lavina tzv. „bezúdržbové“ zahrady.
Zjednodušeně řečeno zahrady, které staví na jehličnanech a stálezelených rostlinách s minimálním podílem (nebo dokonce absencí) listnatých dřevin a trvalek.
Zato často (paradoxně k výše uvedenému) s vysoce náročným udržovaným „anglickým“ trávníkem… zvláštní je, že tady lidem to množství vynaložené energie, času i peněz vůbec nevadí .-)).
Protože je tam to listí, co spadne, musí se uklidit, zlikvidovat, někam odvézt… a taky nám dost zanáší ten mulč, který jsme si naaranžovali na ty esteticky nepříliš vzhledné mulčovací textilie. Zkrátka moc práce, listnáče tedy pryč.
U trvalek je to podobné – ono se to taky musí ostříhat, protože i když je to „trvalé“, tak obvykle jenom v zemi, nadzemní část přes zimu uschne a další rok musí narůst nová. A stojíme tedy opět před „problémem“ co s dalším „šustícím“ zahradním odpadem…
Taky není ojedinělý názor, že kolem těch „květů“ se zkrátka musí stále chodit, hlídat, plít a okopávat.
Dobrá, postavíme tedy zahradu na jehličnanech a neopadavých listnáčích (čistě hypoteticky, samozřejmě, já takové zahrady navrhnout nedokážu).
Určitě to ale nebudou smrky z lesa, viďte? Dobře víme, že by nám postupem času zabraly velkou část zahrady a možná i vysklily okna v domě (pokud bychom je neuvážlivě posadili jako malé sazeničky příliš blízko budovy).
Takže nejspíš budeme vybírat (kromě stálezelených listnáčů) z velmi pestré nabídky kultivarů jehličnanů. Ty pro nás zahradníci vyšlechtili tak, aby nám několikanásobně nepřerostly dům i zahradu.
To je určitě rozumné. Má to ale jeden malý háček. Takový stromeček už něco stojí. Tedy pokud si ovšem nekoupíte ani ne metrového cvrčka za několik stovek s tím, že to za pár let dožene a vy ušetříte.
Nedožene. Tedy ne za pár let. Počítejte spíš pár let krát pět, aby vám stromek přerostl alespoň plot. Ano, trvá to. Je to daň, kterou platíme za to, že příslušný stromeček poroste v rozumných proporcích adekvátních našim malým zahradám.
A proto ta vysoká cena, pokud se rozhodnete, že si tu dobu čekání na krásnou zahradní kulisu o něco zkrátíte. O ten vzrostlý strom se totiž celou tu dobu v okrasné školce někdo musí starat.
Takže deset let s malým cvrčkem za pár stovek. To je docela děsivá představa, která se nám asi nebude moc líbit. Navíc se nám v souvislosti s tím dere na povrch ještě jeden malý (no spíše velký, když jsme u té bezúdržbovosti) problém.
Máme záhon o několika desítkách metrů čtverečních, které snad jednou vyplní krásné jehličnany a stálezelené keře.
Tahle výsadba ale potřebuje svůj čas… a taky peníze. Co však s obrovskými prolukami mezi vysazenými rostlinami? A to je ten „malý velký“ problém, který musíme u „bezúdržbových“ zahrad bez těch „náročných“ listnatých dřevin a trvalek nějak vyřešit…
Můžeme tedy udělat dvě věci (pokud jsme svůj sen nevzdali a stále toužíme po té „bezúdržbové“ zahradě, o které jsem psala výše).
Doženeme to kvantitou! Proč si místo jednoho vzrostlého stromu za pět tisíc nepořídit raději DESET cvrčků za desetinu ceny, viďte? Prázdná plocha záhonu se tak více vyplní a my máme na co koukat (ano, jsou to stále cvrčci, ale aspoň je jich víc :-))
Zda se nám později do zahrady jednou všechny pohodlně vejdou, až konečně vyrostou (věřte mi, nevejdou), je v této chvíli naprosto podružná záležitost. Však ale bude dost času to ještě vyřešit .-)
A nebo?
Ano, je to tak. Na scénu přichází (skoro) všemi opěvovaná mulčovací textilie. Ona to zařídí, abychom se nemuseli trápit a velké plochy naší „bezúdržbové“ zahrady donekonečna plít, než se stromy rozrostou.
Nevypadá moc hezky. Ale i na to najdeme řešení. Jsme přeci šikuláci .-) Takže mulčujeme – nejčastěji minerálním mulčem (štěrk, kačírek) nebo borkou jehličnanů.
1. pěkný kultivar jehličnanu (velký či malý, podle stavu peněženky a ochoty čekat),
2. nekonečně dlouhá role mulčovací textilie,
3. mulč (k němu je to na další příběh a už tento je dost dlouhý, tak někdy příště).
Tři výše uvedené položky budete potřebovat u „bezúdržbové“ zahrady vždycky. Protože i když u prvního bodu zvolíte variantu „velký“, bude vás to stát u větších ploch tolik peněz, že si nebudete moci zpravidla dovolit vytvořit „plnou výsadbu“ bez proluk v záhonu. Takže body 2 a 3 budou i v tomto případě nezbytností.
To je jeden z mnoha důvodů, proč mne „bezúdržbové“ zahrady nechávají chladnou. Nemám nic proti jehličnanům a nemám nic proti stálezeleným listnáčům. Mám je ráda jako všechno živé, co v přírodě roste.
… Jenže… jenže tam to roste trochu jinak, než jsme to vykoumali my lidé. Aspoň co já si pamatuji…
Jsem přesvědčena, že „správná“ zahrada nemá být postavena pouze na jehličnanech a stálezelených dřevinách. Potřebuje větší podíl listnatých dřevin a trvalek.
Ty nám mj. mohou PŘIROZENĚ pomoci řešit výše nastíněné nedostatky „bezúdržbových“ zahrad. Rostou totiž zpravidla podstatně rychleji než kultivary jehličnanů.
Opomenout však nesmíme ani další benefity, které s sebou takové řešení přináší. Patří mezi ně hlavně podstatně větší proměnlivost (a tedy i atraktivita) výsadby v čase nebo ekologický aspekt spojený s užitečným hmyzem i ptactvem, který se pak v dobrém promítne zpět do zdraví naší zahrady.
Přijde mi to jako obrovský omyl a šlápnutí vedle. Omyl, kterého jsme se sami dopustili před lety při zakládání naší vlastní zahrady. Tehdy jsme podlehli tlaku okolí (i odborného) a použili ji.
Rostlinám, užitečným živočichům v půdě, ani samotné půdě zkrátka nesvědčí.
Dnes už je naštěstí až na malé výjimky (např. v okolí vyvýšených zeleninových záhonů pod kačírkem nebo pod některými stromy, kde se špatně „dobývá“ zpět) naše výsadba bez textilie a zahradě to prospívá.
Funkci mulčovací textilie víc než dobře nahradí „zelený“ mulč v podobě podrostu z nižších keřů a hlavně trvalek.
Už při plánování budoucí podoby záhonu myslete nejen na jehličnaté stromy a stálezelené listnáče, ale i na kvetoucí listnaté keře a trvalky.
Zvažujete-li pořízení nějakého hezkého kultivaru jehličnanu, investujte do vzrostlejšího stromu.
Před samotnou výsadbou záhon důkladně připravte. Nepodceňujte odplevelení vytrvalých plevelů. Čím víc energie vložíte do přípravy záhonu, tím snadnější bude jeho následná údržba.
Pořiďte si kompostér a štěpkovač a vyrobte si ze zahradního odpadu (spadané listí, štěpka z větví z ořezu listnáčů) spolu s vhodným kuchyňským odpadem a posekané trávy své vlastní přírodní hnojivo pro pěstování rostlin v zahradě a/nebo přírodní mulč.
Všechna hmota se tak postupně vrátí zpět do půdy a žížaly a spolu s nimi i vysazené rostliny pak budou blahem bez sebe 🙂
Nezapomeňte ani na další vhodnou formu mulče na volné plochy pod i mezi vysazenými dřevinami nebo vyššími trvalkami – „zelený“ mulč v podobě podrostu z nižších keřů a hlavně nízkých trvalek.
Ačkoliv jsem tento příspěvek psala s lehkou ironií, jsem si vědoma, že mnoho lidí (stejně jako my kdysi) věří, že své zahradě koupí mulčovací textilie prokazuje službu. Nežijeme ve vakuu a když něco dělá celé široké okolí kolem nás, není vždycky jednoduché postavit si hlavu a razit jiný přístup.
I proto vznikl tento článek. Neopakujte prosím zbytečně stejnou chybu.
A jak předejít chybám při nákupu rostlin do zahrady, se dozvíte v ebooku „10 největších chyb, kterých se dopouštíme při nákupu rostlin do okrasné zahrady“.
Mohlo by vás taky zajímat:
Letničkové výsadby si určitě mnoho z vás spojuje rovnítkem s vysokými nároky. To dokáže odradit nejednoho majitele zahrad.
Kromě každoroční nutnosti časově náročné výsadby, která se vám u větších ploch při použití kupovaných sazenic může prodražit, jim musíte dopřát dostatečnou a pravidelnou zálivku a také kvalitní půdu s dostatkem živin.
Není divu, když na to, aby upoutaly vaši pozornost, mají jen jednu zahradnickou sezónu .-)
Ne vždy tomu tak ale musí být. Alternativou tradičních letničkových výsadeb mohou být letničkové záhony s přímým výsevem nenáročných letniček. Ty se pak před vámi představí po celé své vegetační období v podobě atraktivního květinového záhonu i s minimálním úsilím.
Kromě malé náročnosti na založení a údržbu můžete u takových záhonů počítat i s dalšími pozitivy. Patří k nim např. nízké pořizovací náklady v porovnání s klasickými letničkovými výsadbami, pestrost a atraktivní proměnlivost po celou vegetační sezónu či zlepšení ekologických podmínek pro užitečný hmyz (potrava pro motýly, včelky, úkryt pro brouky atd.)
Vysévat můžete jednotlivé vybrané druhy letniček sami dle svých preferencí. Ale i při plánování výsledné podoby takových letničkových záhonů si ale klidně trochu usnadněte práci a sáhněte po hotových směsích, které pro vás už předem vybrali a připravili jiní.
I v našich českých podmínkách nebudete mít větší problém sehnat hned několik dodavatelů kvalitních směsí letniček namixovaných tak, aby dobře prosperovaly v různých podmínkách k pěstování a nakvétaly průběžně po celou sezónu.
TIP 1: Tipy na nákup hotových letničkových směsí u nás
Ve spolupráci se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Brně připravili 8 velmi různorodých letničkových směsí, mezi něž patří mj. i nejprodávanější „Strakonická louka“, nebo mému oku velmi lahodící „Lednická radost“ nebo „Trikolóra“ pro všechny české patrioty 🙂
Velmi dlouhý seznam letničkových směsí, které ocení hlavně ti z vás, kteří místo mnohobarevných směsí květin dávají přednost kvetoucím záhonům laděným jen do jednoho, maximálně dvou barevných odstínů.
Nabízí letničkové směsi pro výsev hlavně do menších záhonů, ale třeba také do truhlíků nebo květináčů. Vybírat můžete jak z nižších (které oceníte hlavně do předních partií záhonů), tak vyšších letničkových směsí, ale taky zvláštních směsí letniček vhodných k sušení nebo lákajících motýly nebo včely a čmeláky .-)
Osobně jsem loni vyzkoušela u nově založeného záhonu pro vyplnění volných míst mezi mladými sazenicemi směs nízkých letniček a směs pro motýly a byla jsem nadšená. Určitě vyzkouším znovu i v další sezóně.
TIP 2: Výjimkou nejsou ani směsi laděné do určitých barevných tónů či kombinací. Někdy bývají do směsí letniček přimíchány i dvouletky a trvalky.
Letničkové směsi k výsevu obsahují i semena nenáročných letniček se schopností samovýsevu. V záhonu se tak objevují každý rok, aniž byste je museli opakovaně vysévat.
V takových záhonech pak můžete spatřit mimo jiných třeba krásenky, mák vlčí, sluncovku kalifornskou, chrpu polní, měsíček lékařský, černuchu damašskou, sporýš argentinský, brutnák lékařský, aksamitník, divizny…
TIP 3: Na tomto místě vás ale musím upozornit na to, že dodavatelé u letničkových směsí k výsevu doporučují pro zajištění vizuálně stejného výsledku opakovaný výsev směsi každý rok.
Tato nevýhoda vyplývá z toho, že ne všechny letničky ve směsích spolehlivě po zimě vzcházejí. Je to ale malá daň za mnohem větší druhovou pestrost záhonu a květy od pozdního jara až do zámrazu.
Vhodným obdobím pro založení je v závislosti na aktuálním počasí duben až polovina května. Před samotným výsevem musíte půdu důkladně odplevelit a vhodné je i vylepšení půdy kompostem.
Při osévání plochy záhonu postupujte podobně jako při zakládání trávníku. Výsev provádějte ručně na široko za bezvětrného počasí do záhonu s najemno uhrabanou zeminou.
TIP 4: Před vyséváním směs semen důkladně promíchejte!
Před samotným výsevem a následně i během něj dbejte na to, aby byla směs stále rovnoměrně promíchaná. Cílem je, aby nedošlo k seskupení semen podle druhů v závislosti na rozdílnou velikost semene. Znamenalo by to pak nerovnoměrné zastoupení všech druhů směsi na různých plochách záhonu.
Vysetou směs pak utužte v zemi hráběmi, uválcujte a zalijte.
Zálivka je nutná s výjimkou dlouhotrvajícího sucha jen těsně po výsevu, než rostliny dosáhnou výšky cca 15 cm.
Z hlediska údržby vysetého letničkového záhonu postačí pouze jedno odplevelení během celé vegetační sezóny. Jakmile se porost zapojí, nemají se již plevele šanci prosadit.
Nutno ale dodat, že míra zaplevelení bývá přímo úměrná výchozímu stavu záhonu. Důkladné odplevelení před výsevem je tak polovinou úspěchu .-)
Mohlo by vás taky zajímat:
To jsou podle mě hlavní předpoklady, které by měla celoročně zajímavá zahrada splnit. Vybudovat takovou zahradu ale pro vás nemusí být takovým prubířským kamenem, jak se může na první pohled zdát.
V celoročně zajímavé zahradě mají své místo stálezelené i opadavé rostliny.
Zahrada vysazovaná jen z neopadavých dřevin většinou působí jednotvárně, staticky a smutně. Pohled do zahrady by vás tak za chvíli omrzel. Až na pár výjimek jsou tyto dřeviny během roku prakticky neměnné.
Nadměrné používání jehličnanů nebo stálezelených dřevin ve výsadbě proto na celoroční atraktivitě zahrady rozhodně nepřidá.
Osobně se snažím držet pravidla, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl být 1:3.
Stálezelené dřeviny tak používejte spíš jako doplněk kompozice.
Častou námitkou, proč mít v zahradě jenom jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, ve kterém stálezelené jehličnany vypadají „lépe“.
Zkuste se na listí dívat jinou optikou – ne jako na odpad, který musí ze zahrady ven, ale třeba jako na zdroj skvělého materiálu pro výrobu vlastního kompostu, přírodní mulč, který na jaře zaryjete do půdy, jejíž strukturu tak zlepšíte (ocení hlavně těžké půdy) nebo „peřinku“, která poslouží jako dobrá ochrana citlivějších rostlin na zahradě před mrazem. A pak vám možná bude listí ještě chybět 🙂
Smíšená výsadba, ve které se pamatuje i na opadavé rostliny, vaši zahradu naopak oživí a každé roční období v zahradě tak bude mít své kouzlo.
Opadavé rostliny (listnaté dřeviny a trvalky, příp. dvouletky a letničky) vnáší do zahrady hned několik vlastností, které pozitivně ovlivňují její celoroční zajímavost jako celku.
Přemýšlejte o tom, jak bude zahrada vypadat nejen od jara do podzimu, ale i v zimě a vybírejte mj. i z dřevin atraktivních právně v tomto období.
Z keřů to jsou určitě svídy (Cornus alba, Cornus stolonifera, Cornus sanguinea), které zaujmou nádherným zbarvením výhonů. To nejvíc vynikne právě v zimě. Do stejné kategorie patří i zákula japonská. Ze stromů má hezké zbarvení větviček třeba vrba Matsudova nebo vrba červenokřivolaká.
Zahradu v zimě oživíte i stromy se zajímavou borkou (břízy, třešeň tibetská, javor Davidův, pensylvánský nebo šedý nebo platan javorolistý).
Zajímavé jsou i keře s barevnými bobulemi (dřišťály, skalníky, hlohyně). Podobně připraví bezvadnou podívanou okrasné jabloně nebo hloh tečkovaný s drobnými plody lákajícími ptáky z okolí.
Ještě před zimou pak vaše pohledy v podzimní zahradě mimo výše uvedené přitáhnou i plody dřínu japonského, dřínu obecného, hlohů, přísavníků, jeřábu, kdoulovců, aronie, rakytníku nebo krásnoplodky.
Kvetení možná máte spojeno hlavně s obdobím jara a léta, případně podzimu.
Navzdory zimnímu období nebo předjaří, ve kterém ještě zbytek zahrady spí nebo se teprve pomalu probouzí, vám ale v zahradě může rozkvést kalina bodnantská, vilín, jasmín nahokvětý, dřín obecný, kalina vonná, vřesy a vřesovce, líska obecná, lískovníček klasnatý…).
Své nezastupitelné místo v celoročně zajímavé zahradě mají bezpochyby různé druhy okrasných trav (ozdobnice, dochan psárkovitý, třeslice prostřední, třtiny, ostřice, metlice…) a trvalky s pěknými semeníky (třapatky a třapatkovky, zápleváky, kokardy, řebříčky, krásnoočka, rozchodníkovce, sasanka japonská, zavinutka podvojná, plamenka latnatá, meduňka lékařská, dobromysl obecná…) vnášející do zahrad okrasný prvek i během zimy.
Barva listů se u dřevin (i trvalek) mění v průběhu celého roku. Šťavnatá zelená, které je v zahradě plno při jarním rašení, postupně přechází do tlumenějších odstínů zelené.
Největší ohňostroj barev spojený se změnou zbarvení listů ale můžete čekat na podzim.
Výjimečné jsou v tomto ohledu třeba javory dlanitolisté a obecně všechny javory, kaliny, jinan dvoulaločný, jilmy, jasany, jírovce, okrasné třešně a jabloně, jeřáby, skalníky, ambroň, přísavníky, muchovníky, japonské azalky, dříny a svídy nebo borůvka chocholičnatá známá jako „kanadská“ borůvka.
Když se řekne celoročně zajímavá zahrada, většinou o ní přemýšlíme optikou svých vlastních potřeb.
S tím, jak ubývá přirozené prostředí, ve kterém žije zbytek „spolubydlících“ naší Země, začíná s opakovanými varovnými signály vědců přibývat ochota lidí tvořit své zahrady krásné a užitečné nejen pro sebe, ale i pro užitečný hmyz, ptactvo nebo drobné živočichy.
Celoročně zajímavá zahrada, to ale nejsou jen rostliny.
Citlivé použití zajímavých materiálů nebo zahradních prvků a doplňků (kameny, vodní prvky, zahradní objekty, zahradní dekorace) dotváří celoročně zajímavou zahradu do jedinečného celku a je takovou pomyslnou třešničkou na dortu.
Mohlo by vás taky zajímat:
Když jsem byla malá a bydlela na sídlišti, navštěvovala jsem často svou babičku v jejím domku s menší zahradou na okraji města. Její zahradu tvořila typická menší předzahrádka s dlouhým úzkým záhonem ve tvaru písmene „V“. V něm téměř bez přestání okopávala a plela do řady vysazené růže a karafiáty.
Hlavní pozornost ale babička věnovala v zahradě její o poznání větší užitkové části. Vedle několika zákrsků jabloní a meruněk měla vzrostlou třešeň a hrušeň.
A taky nekonečné řádky brambor, mrkve, petržele, cibule… okurek nebo rajčat. Ani v tom se babiččina zahrádka příliš nevymykala tehdejšímu průměru..
Po delší „porevoluční“ odmlce vyplněné „čistokrevně“ okrasnými zahradami se k užitkové zahradě pomalu a rádi vracíme zpátky.
Na výsluní se tak dostávají nejen menší farmáři a pěstitelé, strejda z vesnice, ale hlavně vlastní zahrádka (pokud ji ovšem máte).
Pokud jste se našli v předchozích bodech a toužíte po alespoň malém ráji nabitém užitkem, budou pro vás tím pravým ořechovým vyvýšené zeleninové záhony.
Jsou názornou ukázkou zahradního prvku, který vám pomůže nejen zajistit užitek, ale současně nenaruší pěkný výhled do okrasných částí zahrady. Jste-li navíc pěstitel-srdcař, může se stát „okrasná“ užitková zahrádka dokonce jejím středobodem.
Že nevěříte? Pak navštivte některou z kuchyňských nebo klášterních zahrad vybudovaných u zámků. Pro začátek si zkuste udělat výlet třeba do jihomoravských Valtic.
Že si takový vyvýšený záhon taky na svou zahradu pořídíte?
Pak vám budu ráda průvodcem při jejich výrobě 🙂
Pro účely naší zahrady jsem se rozhodla pro výrobu dřevěných vyvýšených záhonů. Použili jsme konkrétně silné dřevěné fošny ze smrku.
Představují dobrou kombinaci ceny a estetického a praktického hlediska (jejich výroba vám nezabere mnoho času, dají se snadno demontovat a přesunout jinam a hodí se do každé zahrady).
Aby se vám o zeleninu v záhonech dobře pečovalo, doporučuji šířku kolem jednoho metru (tak, abyste se ze dvou delších stran záhonu dostali pohodlně do středu záhonu).
Délka záhonu pak může být libovolná.
TIP 1: Nezapomeňte při zvažování umístění záhonů i na potřebný provozní prostor v jejich bezprostřední blízkosti.
Počítejte tak s volnou plochou minimálně 50 – 60 cm kolem všech stran záhonu.
TIP 2: Chcete-li ušetřit, zkuste se v okolí poohlédnout po nejbližší pile. Při nákupu materiálu (fošny a hranolky) tady můžete oproti nákupům v hobby marketech i některých dřevoprodejích výrazně ušetřit.
Podobně u spojovacího materiálu ušetříte rodinné pokladničce peníze při nákupu na váhu v železářství. V hobby marketech bývá tento materiál výrazně dražší.
TIP 3: Králičí pletivo seženete v železářských potřebách, nopovou folii pak ve stavebninách.
V našem modelovém příkladu záhonu o velikosti 100 cm (resp. 108 cm při montáži dle přiloženého nákresu) x 150 cm a výšce 60 cm to bude znamenat:
1. Příprava terénu – vykopejte na budoucí ploše pro vyvýšený záhon asi 20 cm hlubokou jámu, která bude o pár centimetrů na každé straně menší než půdorys budoucího záhonu.
2. Vybranou zeminu a drny si uložte bokem pro pozdější použití.
3. Sestavte na připravené ploše rám vyvýšeného záhonu:
4. Ochrana dřeva:
5. Vyplnění konstrukce – viz následující text.
6. Finální úprava okolí záhonů a ochrana vnějších stran dřevěné konstrukce:
TIP 4: Pokud chcete ve vyvýšených záhonech pěstovat i popínavé užitkové plodiny jako fazole, hrášek, okurky hadovky ap., doplňte dřevěný základ ještě o vertikální oporu.
Tu naši jsme vyrobili ze tří dřevěných hranolů spojených do základu. Mezi ně jsme pak navázali osnovu z polystyrenové šňůry.
Pokud dáte zelenině ve vyvýšených záhonech ve své zahradě zelenou, přeji vám bohatou úrodu a radost z vypěstování vlastní chutné a zdravé zeleniny.
Nezapomeňte se se svými výtvory i výpěstky pochlubit a podpořit ostatní. Zašlete mi fotky na kontaktní email nebo je jednoduše vložte na fanpage kvetoucí zahrady 🙂
Mohlo by vás taky zajímat:
Nejhezčí na mé práci je, když mohu být u toho a na vlastní oči vidět, jak se postupně plán uvádí v život a naplňuje se představa o pěkné, zdravé a útulné zahradě.
Ne vždy se to ale vzhledem k velké vzdálenosti, která mne od řady mých klientů a jejich zahrad dělí, podaří. Pak jsem vděčna za bohatou fotodokumentaci, kterou se mi tu a tam někdo pochlubí. Toto ale není ten případ.
Tuto rodinnou zahradu v podhůří Beskyd jsme spolu již před více než rokem navštívili. Letos, v druhé polovině června, jsem se opět vrátila po dvou a půl letech „na místo činu“, abych se podívala, jak se jí daří.
Zhruba před půl rokem jsem dostala příležitost spolupracovat s majitelkou jedné slovenské zahrady v malé vísce poblíž západních hranic. Když mi poslala v úvodu několik fotek z již realizované části zahrady, napadlo mne, čím bych mohla být v takové zahradě prospěšná.
Ukázalo se, že má paní majitelka poměrně velké pole působnosti a své okrasné záhony tak chce rozšířit i dál, do vrchní části zahrady, která je ve svahu.
Během dlouhé zimy jsem si vysnila řadu zahradních projektů na další sezónu. Postupně se mi je daří i díky kutilskému umění mého muže postupně uvádět v život.
Jedním z takových projektů je tzv. hmyzí hotel či domeček pro užitečný hmyz v naší zahradě. Jde nejen o krásný, ale současně užitečný zahradní „doplněk“ každé kvetoucí zahrady.
Pokračovat ve čtení „Jak zabydlet užitečný hmyz ve své kvetoucí zahradě?“
„Stepable plants“ neboli trochu krkolomně česky řečeno „chůzi odolné rostliny“ najdou v zahradě zajímavé uplatnění jako výborné výplňové rostliny do spár mezi kamennými, betonovými, dřevěnými a dalšími nášlapy v zahradních cestičkách. Ale třeba i na některých větších či menších terasách s kamennou či jinou dlažbou s přiznanými spárami.
